Alone Forever-II.díl-Piráti silnic

11. dubna 2010 v 18:55 | Miharu |  Příběhy
Tak tu máte další část.Už jsem se rozhodla-žádný Yaoi nečekejte.Pro někoho tak dobře,pro někoho ne,ale já na to nemám.Kdyžtak příště:-D.Prostě je to taková splácaná kravina,ale doufám,že se to čte dobře.Užijte si další díl.

Sano a Will
                                                                       
Pod perexem:-D...





Kdo by se nelekl,když se ráno probudí a po mnoha letech dokonalé,ale ukrutně na mozek lezoucí samoty,není doma sám.Jako každé ráno jsem odkopal deku,zápalil si cigárko a poslouchal to ticho. Vůbec jsem si neuvědomil,že je tam ten blbeček se mnou.Seděl na MÉ židli v MÉM pokoji a s nadrzlým ksichtem mě pozoroval.Vyjeknul jsem jak ženská,odložil jsem cigaretu na kraj popelníku a obtěžoval jsem se zvednout svůj línej zadek z postele.
"Tak hele,ujasníme si to!" Řekl jsem kysele a posunkou jsem mu naznačil,aby vypadl.Zjevně to nepochopil a nebo ze sebe dělal debila.
"A co?" Zeptal se přiblblým tónem,zatímco jsem si na sebe začal natahovat džíny. "Prostě vypadni z MÉHO pokoje!" Houknul jsem na něj zpoza skříně a na slovo "mého" jsem dal znatelný důraz.Čekal jsem,že se sebere a bude mít tolik slušnosti,aby mě přestal očumovat.Opět jsem se přepočítal.Uvelebil se na židli a čuměl dál.Nechal jsem ho tam sedět.Prásknul jsem za ním dveřmi a šel jsem si raději uvařit MÉ milované Caro.Nějak jsem se začal soustředit na slovo "mé".Když Sano přišel a rozvalil se na MŮJ gauč,rozhodl jsem se dát mu další lekci,jak to tady bude denodenně probíhat.Tady,myslím tím u MĚ doma.Postavil jsem hrnek s horkou tekutinou na stůl a založil jsem si ruce v bok.Už už jsem otvíral pusu,abych něco řekl a fakt by nešlo o nic pěknýho.Je tu druhej den a už teď mě pěkně sral.Sano mě zarazil v půlce nádechu.Hlasitě se rozesmál,lépe řečeno roztlemil,jako kdybych si vzal masku "vtipu",aby neviděl,že se mi do obličeje hrne krev.K sakru!Choval se tu jako doma a ještě měl tolik drzosti,že si neodpustil sarkastický výrok.
"Co zase máš?Proč se na mě díváš tím svým pohledem.Nebyl jsi náhodou v minulém životě masovej vrah a psychopat zároveň?" Uculil se a podrbal se na hlavě.Evidentně měl dobrou náladu,což se o mně říct vskutku nedalo.
"Nebuď laskavě drzej!Jestli chceš žít v MÉM domě,budeš se podle toho chovat!" Rozhodl jsem se zakročit.
"A to jako jak?" Zeptal se a nasadil výraz polomrtvého blbečka.
"Budeš akceptovat MÉ rady a nebudeš mít dementní kecy,je ti to jasný?"
Přikývnul a já za to mohl být rád.Usrknul jsem Caro a šel si píchnout pervitin.Chvíli to zabralo,takže jsem doufal,že zatím v obýváku nestropí nějakou hloupost.Vrátil jsem se s rohlíkem v ruce a začetl jsem se do ranních novin.
Tss,takový kraviny,prej: "Mladý metalový zpěvák William přistižen při píchání pervitinu.Není divu,že ho slečna Marie opustila.Stane se ze slavného zpěváka zdrogovaná troska,nebo se z toho dostane a půjde dál???" To nevím sám,natož oni...Chytráci podělaný.
Tohle nikdy nemělo smysl,odhodil jsem noviny na druhej konec stolu a mrknul na Sana.
"Nemáš takhle náhodou hlad???" Chvíli bylo ticho.
"Já už jsem snídal,máš to tady dobrý." Ozvalo se po chvilce drzým tónem.Zaťal jsem ruku v pěst a probodl ho vražedným pohledem.
"Jak dlouho jsi vzhůru,já jen,abys toho neviděl příliš mnoho." Zkonstatloval jsem jízlivě.
"Viděl jsem celkem dost.Vždycky tak nadáváš ze spaní?" Sano se usmál a pečlivě studoval ranní noviny,které Will odhodil na konec stolu.Stránka William-Speciál ho vyloženě zaujala.
"Jo!Zvykej si!" Usadil jsem ho,ale nedalo mi to a znovu jsem na něj pohlédnul.
"Kolik ti vlastně je?" Musel jsem se zeptat.
"O rok víc než tobě." Prohlásil.Do háje,to mi toho řekl opravdu hodně,copak já vim,kolik mi je?Soustředim se na úplně jiný věci.Musel bych se nad tím zamyslet a to se mi fakt nechtělo.
"Takže?"
"Neumíš počítat,nebo ten pervitin snižuje tvou inteligenci natolik..." Nenechal jsem ho domluvit: "...Meleš jak od bulváru." Možná jsem se na něj obořil moc,ale což,přeci to není ženská.
"Je mi dvacet tři." Řekl,což znamenalo,že mně bude nejspíš dvacet dva.Jo,teoreticky by to tak mohlo být.Rozhodl jsem se dál se tím nezaobírat.Jazyk měl nabroušenej dost.Zajímalo mě,jestli mu to takhle půjde i při zpěvu.Dostrkal jsem ho do studia.Posadil se tam a čekal,až ho zaúkoluju.Zatím si hrál s mobilem,na ktrém měl samolepku Children Of Bodom.Aspoň,že něco máme společnýho.Podstrčil jsem mu nějaké archy,do kterých jsem si zapisoval většinou texty songů.Zpívat teda uměl báječně.Taktéž mu to šlo na kytaru.Byl bystrý a plný energie.Někoho jako je on,jsem už dlouho potřeboval.Ach jo!Co to zase plácám?!Nepotřeboval.Vystačil bych si báječně sám.Ale úplně na škodu nebyl,to je fakt. 

Odpoledne jsme vyrazili do města.Takhle jsem se bavil i sám,ale nechtěl jsem riskovat,že mi Sano doma zas něco rozbije.Navíc měl právo na to,aby se bavil se mnou.Po dnešní práci,i když to strašně nerad přiznávám,si to prostě zasloužil.Nasedl jsem do svého Jeepu a Sano si vlezl na místo spolujezdce.Jsem šílenec,ale baví mě provokovat poldy.Trpím vůči nim silnou averzí.Rozjel jsem to téměř nekontrolovatelnou rychlostí městem.Chodci nepěkně nadávali a řidiči nejspíš taky,jenže to jsem plně ignoroval.Vyřítil jsem se z města rychlostí 200km/h a vjel na louku,kterou jsem překrosil během minutky.
"Wau!!!" Hvízdnul jsem nadšeně. "Další body dole!" Řval jsem na celý auto a Sano se smál.Očividně mu rychlá jízda nevadila.Bylo to tak lepší.Ženský vždycky pištěly.Potom jsem ještě šlápnul na plyn,přeskočil příkop a připojil se na silnici mezi kultivované řidiče.Dojeli jsme do města.Na semaforu naskočila červená,nevadí,přejel jsem ji,na křižovatce jsem krouhnul zatáčku těsně před nosem policajta.Nestačil se ani ohlédnout a byli jsme pryč.Tentokrát jsem se rozesmál i já.To jsem fakt miloval.Snad tisíckrát už bych musel přijít o řidičák,ale zatím se mi vždycky poštěstilo.Ve Finsku sice nežiju odjakživa,přistěhoval jsem se z Anglie,až když jsem oslavil osmnáctiny,přesto jsem tu znal každý kout,věděl jsem,kde poldové najčastěji měří,rozdávají pokuty...Zkrátka a dobře jsem to měl prokouknutý.

Zastavil jsem na parkovišti a odebral se spolu se Sanem do obchoďáku.Parkovný jsem neplatil,proč taky?Nakoupil jsem všechno potřebné...No,dobře,zaplatil jsem,co jiného mi zbývalo?Sano se nezastavil.Neustále něco kecal,skoro jsem ho neposlouchal,ale pár věcí jsem postřehl.Upřímně řečeno,v tom,že jsem si myslel,že je to mlčenilvej uzavřenej trouba,jsem se pěkně seknul.Zase takovej trouba to nebyl a mlčenlivej nebyl v žádným případě.Ne nadarmo se říká,že se nemají lidé posuzovat podle toho,jak vypadají.Moudrý to člověk,který to vyslovil.Jeho přítomnost mi nevadila,vlastně mi s ním bylo celkem fajn.Jenže,jak už to u mě bývá zvykem,se stalo něco,co se stát opravdu nemělo.Když jsme vylezli z toho odporného smrdutého obchoďáku s plnými taškami,s mým autem nebylo něco v pořádku.Stálo u něj několik mužů a velký odtahový vůz.Upustil jsem tašky na zem a rozběhl se ke svému milovanému autíčku.
"Co,sakra,děláte?" Zavrčel jsem na ně.
"Pane,nezaplatil jste parkovné,musíme odstavit váš vůz.Setkáte se s ním doma." Odpověděl pán v montérkách slušně.
"Cože?!A jak se mám jako dostat domů?!" 
Za chvilku ke mně dorazil Sano s taškami v rukách a zíral na celou tu spoušť.
"A kurňa!To není dobrý." Neodpustil si komentář,kterým mě moc neuklidnil.

"Moje auto!" Klel jsem,zatímco jsme seděli v hospodě.Dal jsem si panáka na uklidnění.Byl nic moc.Zato Sano se nějak rozjel,objednával si už asi šestou vodku a přitom mě přátelsky plácal po zádech.Asi si myslel,že to za něj zaplatím.To byl na omylu,tentokrát si to zaplatí sám.Bylo mi fakt na nic.Odstavili mi moje milovaný autíčko!Co jen budu dělat?Stopovat?Půjdu pěšky?Hodil jsem okem po Sanovi.Aha,tak jestli to takhle půjde dál,nebudeme dělat ani jedno,nýbrž si lehnem do příkopa a budeme nocovat tam.
Pomyslel jsem si.Musel jsem Sana zastavit.Vyhlídka noci někde v příkopě nebylo právě příjemná.Ale kterej cvok by bral vožralu autem.Ještě existujou autobusy,jasně,poslední ujel před čtvrthodinou.Co by si asi tak řidič pomyslel,kdybych tam vlezl s tím...A sakra!Už byl docela na mol.Ne,to je špatný.Musíme odsud okamžitě vypadnout.Chtě-nechtě jsem zaplatil.Sano u sebe neměl peníze a nepřestával plácat blbosti.Podepřel jsem ho a odtáhnul z hospody.Vydal jsem se směrem domov.Bylo to daleko,ale třeba se mi podaří stopnout nějakou káru.Ach jo!Proč zrovna já?...Možná proto,že neplatim parkovný?...Kurva!  
"W-wil-líku?!C-co je,ty vole?!"
"Seš na sračky a odstavili mi auto,parchanti,to je všechno!" Zaskučel jsem a stopování raději vzdal.Nemělo to smysl.Dovlekl jsem nalitého Sana ke škole.Nebylo to zrovna výchovné,ale bylo to nejméně frekventované místo,takže jsem se nemusel bát bulvárních novinářů.    
"Wi-ld-do!" Škytnul Sano, "Jdém domů."
"Je ti blbě,co?Máš smůlu,nemáme auto." Oznámil jsem mu stroze.
U školy jsme zalezli do příkopa (ano,přesně toho jsem se bál).Pomohl jsem Sanovi posadit se.Pořádně se kymácel.Doufal jsem,že si je vědom toho,co ho ráno čeká,aby pak moc neskuhral.Sano sedící na zemi popadl dva trsy trávy a chytnul se jich.Asi se mu ta škeble fakt motala.Najednou se naklonil a poblil se.Bylo mi naprosto jasný,že to už dlouho nevydrží.Tak jsem tam seděl vedle něj a učil ho,jak správně zvracet,aby se neudusil.Jeho hlasu by bylo zatraceně škoda.
"We-e are the champ-pions!!!" Zazpíval Sano,aby mi ukázal,jak jsem to s tím hlasem myslel.Ušklíbnul jsem se.
"Jo,to teda seš,ale teď maximálně tak v blití." Řekl jsem sarkasticky,což se okamžitě setkalo s odezvou.Znovu kolem sebe začal házet to,co za celej den sežral.
"Fuj!" Odvrátil jsem se vrcholně znechucen.Ještěže jsem odolnej,jinak bych se k němu nejspíš přidal.Šel jsem se projít kolem školy,když jsem se vrátil,Sano už spal.Aspoň že to.Hodil jsem přes něj svůj kabát a smířil se s tím,že tu noc v příkopě strávíme.Jiné východisko bylo v nedohlednu.

                                     
Ráno jsem se probudil.Sano spal vedle mě a vypadal celkem spokojeně.Musím přiznat,že i já se vyspal docela dobře na to,že jsem byl tak zhejčkanej.Zapálil jsem si cigaretu.Ulevilo se mi.Od včerejšího odpoledne na kouření nějak nezbyl čas.Hned po ní následovala další,potřeboval jsem to.Zničehonic se před školu,poblíž které jsme se Sanem leželi,vyřítila učitelka a za límec držela mladého kluka,při čemž na něj začla hystericky ječet.
"Co si o sobě myslíš?!Maturant,devatenáct let života za sebou,a místo toho,aby se učil na maturitu,tak poslouchá hudbu a ještě má tolik drzosti,aby dělal pošklebky na učitele!!!"
Učitelka křičela,div jí čelist neupadla a kluk měl ve tváři provinilý výraz,ale poznal jsem,že se mu koutky zahýbají do mírného ironického úsměvu.Dobře jsem si ho prohlédnul.Měl dlouhatánské hnědé vlasy.Byly ještě delší než ty moje,sahaly mu téměř po zadek.V učích měl sluchátka a nedobrovolně poslouchal učitelčiny kidy.
"Jestli se chceš věnovat hudbě,příště jdi na konzervatoř a ne na elitní gymnázium."
Učitelka dokončila svůj monolog a dotáhla chlapce zpět do školní budovy.
"Teda!" Hvízdnul jsem,načež se probral Sano.Nejspíš se vyspal z opilosti a následovalo to horší.Kocovina.
"Ááá!Moje hlava." Zavrčel a sesunul se zpět do trávy navlhlé ranní rosou.
"Patří ti to,vole." Opětoval jsem mu zavrčení,ale usmál jsem se na něj.Měl jsem dobrou náladu,zvlášť,když jsem spatřil toho maturantíka.
"Jdem na bus?" Otázal se Sano,jako by si právě vzpomněl,co se vlastně včera stalo.
"Ne,čekáme tu do odpoledne.Jestli máš hlad,najez se." Opáčil jsem a ukázal na dvě tašky plné jídla.
"Proč?" Protáhnul obličej.Evidentně se mu tento nápad nelíbil.
"Na někoho...ehm...čekám." Objasnil jsem mu důvody a ucpal mu pusu sýrovým rohlíkem.
Tak jsme tam tak seděli a najednou bylo půl čtvrtý.Ze školy se vyhrnulo snad sto studentů,ale nikde nebyl ten,kterýho jsem hledal.Všichni na mě koukali,některé dívky se usmívali,někteří chtěli autogram.To všechno jsem ochotně splnil a pak se to stalo.Vyšel ze školy,zakousnutý do jablka,hnědé vlasy měl sepnuté do culíku,oblečen do černého kabátu a když si mě a Sana všimnul,rozzářil se a zamířil k nám.Rozhodl jsem se jednat.
"Jak se jmenuješ?" Vyhrknul jsem,jakmile k nám došel.Žádné formální představování.Chvíli na mě vyjeveně zíral a pak se usmál: "Anssi Tähtinen."


Pokráčko příště,za chyby velký SORRY :-)...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama