Samurai II.-4.část

7. února 2010 v 21:48 | Miharu |  Příběhy
Tak myslim,že po tomto díle,by vám mělo být hodně věcí jasných.Někdo možná tuší,někdo ne,tak uvidíte.Já osobně bych pro vás stvořila nějaký to video,ale musim se nejdřív s panem YouTube naučit,takže kdyžtak jindy.





Aimi vstala už brzy ráno a hned po snídani vyběhla z domku.Pospíchala zasněženou stezkou směrem k doju.Zanedlouho už stála před vchodem a rozhlížela se kolem sebe.Po chvilce to vzdala a zadívala se dolů do vsi,která pomalu začala ožívat.Nějakou dobu tam takhle stála,když se za jejími zády ozval hlas:"Sachio,jsi si jistý,že ses už probudil?"
Aimi se polekaně otočila a spatřila Kamiho opírajícího se o zeď doja s rukama založenýma na hrudi.Usmála se na něj,ale někde uvnitř cítila,že ji zamrzelo oslovení "Sachio".Nikdy by ji nenapadlo,že právě ona se bude muset jednoho dne vydávat za chlapce.Pak mlčky přikývla a vstoupila dovnitř.Kami vešel do doja hned za ní.
"Dnes tě naučím,jak se bránit bez zbraně." Řekne Kami a Aimi opět jen tiše kývne.Trénink netrvá dlouho,protože se na něj Aimi nedokáže vůbec soustředit.Možná se špatně vyspala,ale v hlavě jí neustále vrtala jedna myšlenka.
"Už chápu,jak se Hotaru cítí." Pomyslela si a když si Kami všiml,že už to s ní nemá smysl,rozhodl se trénink ukončit:"Myslím,že to pro dnešek stačí."
Aimi přikývne a je mu za to opravdu vděčná.Ukloní se,poděkuje Kamimu za trénink a vydá se zpět k domku.Jakmile vstoupí dovnitř,Isamu okamžitě zvedne hlavu od rozečtených novin a když zjistí,že je Aimi sama,zatváří se zklamaně.
"Hotaru se ještě nevrátila?" Zeptá se Aimi poněkud zaraženě.
"Právě jsem se tě chtěl zeptat na to samé.Myslel jsem,že šla s tebou." Odvětí Isamu,ale Aimi jen zavrtí hlavou: "Ne,od rána jsem ji neviděla."
To Isamovi stačilo.Před chvílí vstal,a tak je stále ještě do půl těla nahý.Proto se rychle oblékne,popadne katanu a vyběhne z domku.Ještě než za sebou zavře dveře,podívá se na Sabura,který sedí na jedné z židlí a škrábe brambory.
"Dříve než do večeře se nevrátím." Prohodí,pak za ním jen zaklapnou dveře a už si to vykračuje směrem do vsi.
"Já to věděl...Věděl jsem,že to udělá!Věděl jsem,že půjde a už se nevrátí!" Pomyslí si Isamu a při té myšlence se ušklíbne.Teď musí něco zařídit.Uvidí,co se dozví a pak zváží,co bude dělat dál.Ke klanu Joben je cesta dlouhá.I když je teprve ráno,do vsi dorazí nejdříve v poledne.Musí sebou hodit.Isamu doufá,že se nepotvrdí jeho myšlenky.Tyto myšlenky se mu honily hlavou již hodně dlouho a Isamu,nevěřil,že by Hotaru něco takového udělala.Ale...kdyby to přece jen udělat chtěla,pak by to bylo oprávněně.Isamu to chápal,ale přesto mu při té představě,přeběhl mráz po zádech...Jak očekával,do vsi Joben klanu dorazil kolem poledne.Najít starou známou budovu mu nedělalo sebemenší problém.Horší bylo,jak se dostat dovnitř?Měl ale štěstí,protože kolem poledne většina samurajů právě obědvala,proto se mu bez potíží podařilo proniknout do budovy.Osobu,kterou hledal,našel téměř ihned.Seděla ve společenské místnosti u krbu,ve kterém vesele plápolal oheň a četla jakousi knihu.Isamu se zaradoval,jak mu to jde.Připadal si jako čerstvě vytrénovaný detektiv.
"Miu,neruším?" Zeptal se Isamu opatrně,aby dívku moc nepolekal.Miu vzhlédla a jakmile spatřila Isama,celá se rozzářila.Zaklapla knížku a odložila jí na stůl.
"Isamu,ráda tě vidím." Pak Isamovi pokynula,aby se posadil.Isamu nabídku přijal a nechal si nalít saké.Poklekl ke stolku a usrknul ze svého šálku.
"Nepřišel jsi jen tak,pro nic za nic,že mám pravdu?Nebo..." Miu zaváhala,ale větu nedokončila.Isamu její mínění potvrdí: "Správně,nepřišel.Miu,potřebuji se tě zeptat na pár věcí." Isamu přejde rovnou k věci: "Hotaru tu není,viď?"
"Neviděla jsem ji.Nebyla jsem na banketu." Odpoví stroze Miu.
"Miu,řekni mi pravdu,prosím."
"No,já...Hotaru tu není a jednu věc vím jistě.Zmizela spolu s Ichirem."
"Ichiru?To byl ten kluk,který ji zachránil a dal jí tu pozvánku,že?" Isamu chce z Miu vytáhnout co nejvíce informací.Miu přikývne a lehce zčervená.
"Víš toho hodně,proto jsem tady.Musíš mi to říct,Miu!Všechno!" Řekne Isamu,načež do místnosti vstoupí mladík a když prochází kolem stolku,kde Isamu a Miu sedí,vrhne na Miu ironický pohled:"Jé,Miu,prosím tě,až to budete příště dělat,mohla bys být trošku tišší?Byla jsi slyšet až u mě v pokoji."
Miu se na mladíka ušklíbne a rychle ho zase z místnosti vypakuje.
"Vím spoustu věcí," Pokračuje Miu. "Ale nejsem si jistá,jestli to chceš opravdu slyšet?"
Isamu přikývne a opět si usrkne saké.Miu se na něho pronikavým pohledem zadívá a dá se do vyprávění:"Asi před dvěma sty lety,byl založen jeden klan.Nevím,jak se jmenoval.Často ho přejmenovávali,aby uchránili jeho identitu.Ten klan měl jistá pravidla,jako každý jiný klan.Před sto lety začal však jeden vůdce,používat drastické bojové metody.I když to tak někdy vypadalo a lidé si říkali,že klan ovládají nestvůry a nadpřirozené bytosti,nebyla to pravda.Byla to jen pověra.Za agresivitu,která se ve členech klanu probouzí jednou za pět let,může pečeť,kterou založil tentýž vůdce,co začal používat hrubé násilí,aby byl schopen vyhladit nepřátele.Ti lidé se pak nejsou schopni ovládat a krutým způsobem vyvražďují své okolí.Jako...jako by to ani nebyli lidé.Hotaru..." Isamovy myšlenky se potvrdily.Odjela Hotaru z téhle příčiny a nebo k tomu měla ještě nějaké jiné důvody?Isamovi se udělalo špatně od žaludku.Nechtěl dál nic slyšet,ale věděl,že to bude muset vydržet,protože se jinak nedozví,o co tady jde.
"...Hotaru...je jednou z nich." Dořekla větu Miu.Isamovi vyrazili na čele krůpěje potu a srdce mu bušilo jako o závod.Bylo mu zle.
"A...A co Ichiru?!" Zeptal se Isamu.Na jeho hlasu byla znát nervozita a napětí.Miu si všimla,jak je najednou roztržitý a chvíli váhala,zda mu má vůbec odpovídat.
"Ichiru...Ichiru...Je to její bratr." Dokončila Miu to,co začala.
Isama ta věta bodla u srdce,i když to očekával.Věděl,že to tak je,akorát si to nechtěl připustit.Potil se a zároveň mu po zádech běhal mráz.Teď už měl žaludek snad až v krku.Měl pocit,že bude každou chvíli zvracet.Bylo toho na něj trochu moc.Snažil se vstřebat to,co se právě dozvěděl.Isamu netušil,jak dlouho se utápěl v těchto pocitech,ale když se trošku vzpamatoval,s hrůzou si uvědomil,co se děje.Bylo už ale trochu pozdě.Miu ho držela kolem pasu a vášnivě ho líbala.Isamu se nedokázal zastavit.Musel její polibky opětovat.Jeho mrazení v zádech se změnilo v příjemné mravenčení.Nedokázal se od Miu odtrhnout.Něčím ho přitahovala.Láska v tom nebyla,to věděl moc dobře.Miu mu zajela rukou pod kimono a Isamu si uvědomil,že jí svléká.Ne!To nemůže...Nemůže to udělat!Musí okamžitě přestat!Nešlo to,cítil se příjemně.Atmosféru doplňoval oheň v krbu a v místnosti bylo krásné teplo.Nechtěl zajít tak daleko,jako minule,ale přesto pociťoval touhu nechat to plynout.Ne!Zkusil se od Miu odtáhnout,ale cítil,že to nezvládne.Najednou se v něm vzala ohromná síla,Isamu se sám divil,jak mohl být tak agresivní k dívce,ale zkrátka tušil,že jestli to neudělá,nedopadne to dobře.Vzal jí za ramena a odhodil jí pryč takovou silou,že už jen slyšel,jak Miu dopadla prudce na zem a praštila se.Isamu se rychle obrátil a kráčel pryč z místnosti,když vtom za sebou zaslechl tichý vzlyk.Chvíli přemýšlel,jestli si s ním Miu nehraje na city.Jak by mohla dívka jako ona plakat?Jakmile se ozvalo další vzlyknutí,Isamu se zastavil,váhal,zda se má otočit a pak proměnil myšlenku v činy.Pohled,který se mu naskytl,nečekal.Miu seděla v rohu místnosti,rukama si zakrývala prsa,z nosu jí tekla krev a po tvářích se jí kutálely slzy.Isamu nepatřil k těm bezcitným a sám sebe se tázal,jak mohl něco takového udělat?Co ho to popadlo?Vrátil se k Miu,poklekl vedle ní,otřel jí krev tekoucí z nosu a pevně ji objal. "Promiň mi to...Nechtěl jsem ti ublížit." Zašeptal a přitisknul jí k sobě.Miu mu opřela hlavu o rameno.Seděli tak dlouhou dobu a Isamu cítil,jak mu po holých zádech stékají její slzy.Potom Miu hlavu zvedla a podívala se lesklýma očima do Isamových očí: "Máš ji rád,viď?"
Isamu nepotřeboval slyšet jméno a přesto mu bylo jasné,koho tím Miu myslela.Chvíli mlčel a pak odpověděl: "Miluju ji."
Miu kývla hlavou,postavila se a odešla z místnosti.Isamu se zvednul,oblékl se a vyšel před budovu.Vydal se domů.Zanedlouho za sebou uslyšel kopyta koní.Otočil se a spatřil Miu,která seděla na krásném vraníkovi a v rukou držela otěže,které patřili hnědákovi,co kráčel vedle vraníka.
"Jdeme je najít!Pomůžu ti!" Křikla Miu na Isama.Ten na ni chvilku zíral a poté se vyhoupl na koně a už cválali údolím.
"Pomůžu ti...Pomůžu ti..." Isamu dlouho přemýšlel nad těma dvěma slovy.A přitom myslel na Hotaru.Doufal jen v jedinou věc.Že ji nenajde v takovém stavu,v jakém by ji za žádnou cenu najít nechtěl.Později odpoledne dojeli do jakési vesnice.Seskočili z koní a ptali se místního obyvatelstva: "Prosím vás,paní...Neviděla jste tu dlouhovlasou dívku s chlapcem?" Zeptal se Isamu,ale žena ho neposlouchala.Kráčela rychlými kroky pryč.
"Počkejte,prosím!" Zavolala Miu na jednoho muže,ale všichni je ignorovali.Pokusili se zeptat ještě několika dalších lidí,ale ti se k nim chovali,jako by ani neexistovali.Isamu se zkusil zeptat staršího muže,který postával u vrat stáje.Muž mu odpověděl: "Ne,neviděl jsem je,ale jednu věc vím.Ze stáje mi zmizeli dva koně!"
Isamu a Miu na sebe vrhly významné pohledy.Pak muži poděkovali a vrátili se ke svým koním.
"To nám moc nepomohlo." Šeptla Miu,rozzlobená sama na sebe,že Isama zklamala.
"To nevadí.Aspoň jsme to zkusili.Hotaru si poradí...Snad."
Isamu dobře věděl,že neříká pravdu.Pokud se něco nestane do oné noci,Hotaru by se nemusela vrátit živá a nebo by se nemusela vrátit vůbec...Když přijeli do vsi klanu Joben a Isamu se s Miu loučil,podal jí do ruky otěže krásného hnědáka: "Jedno víme jistě.Možná spolu nejsou teď,ale určitě spolu byli."
Miu přikývne a chce odvést koně do stáje.
"Miu,děkuji ti." Šeptne Isamu a Miu se na něho ještě otočí a usměje se.Nejspíš mu to,co se stalo odpoledne,už odpustila.Isamu se vydal zpět do vsi klanu Manabu,aby se mohl pořádně najíst a prospat.Potom se uvidí,co podnikne dál.Tímhle stylem uvažoval do doby,kdy mu zastoupili cestu čtyři muži a jedna žena.
"Copak nevíš,že tady nemáš co dělat?!" Okřikl ho jeden z mužů.Isamu neodpověděl.Byl si však jistý tím,že je ve špatné situaci.Když je zabije,bude mít problém a když je nechá žít,bude mít problém tak jako tak.Rozhodl se pro první možnost a vytasil katanu.Nerad vedl před bojem zbytečně zdlouhavé hádky.Muži ho napodobili a Isamu se na ně vrhnul.Věděl,že to není bezpečné,ale nic jiného mu nezbývalo.Jednoho muže se mu podařilo zabít okamžitě.Probodl ho a pak ho odhodil.Dívka se boje raději neúčastnila.Isamu zabil i druhého muže,ale se třetím měl poněkud problémy.Byl mrštný a nenechal se jen tak snadno.Po chvíli došly Isamovi síly a když mu podklouzla noha,bojovník toho využil a zapíchl mu katanu do břicha.Isamu zasyčel bolestí,ale nemohl vstát.Cítil,jak mu bojovníkova čepel projíždí tělem.Kolem něho se pomalu,ale jistě začala tvořit velká krvavá louže.Netrvalo to dlouho a za bojovníkem se zjevila tmavá silueta a najednou Isamovi vstříkla do tváře krev a spatřil před sebou lesklou zkrvavenou čepel:Vy svině,z toho vašeho slavného klanu!" Syknul Isamu a vytáhnul si čepel z těla.Zničehonic viděl rozmazaně a hlava se mu točila.Po chvíli už neviděl vůbec nic,až po nějaké době spatřil chudé načervenalé světlo.Otevřel oči,nahmatal si obvaz,kterým měl obvázané tělo a všiml si,že načervenalé světlo vydává lampion,postavený vedle něho.
"No konečně,už jsem si začínal myslet,že se neprobereš."
Isamu zaslechl známý hlas.Hlas,který se mu už tři roky hnusil,ale jeho majitel mu teď nejspíš zachránil život.Opřel se o ruce a posadil se,aby mohl zjistit,že se nemýlil.Vedle něho klečel Kami a podával mu nějaký prášek.
"Kde je Hotaru?" Zeptal se Isamu a prášek si vzal.Nevzpomínal si.Připadal si,jako by se praštil do hlavy.Najednou se mu rozsvítilo,ale už bylo pozdě,aby vzal zpět to,co řekl.
"Hotaru?Kdo to je?" Otázal se ho Kami,ale Isamu mlčel.Raději už neříkal nic.


Druhý den ráno doprovodil Kami Isama domů a rovnou vyzvedl Aimi,kterou chtěl naučit základy boje s mečem.Když došli k doju,Kami se na Aimi pousmál,ale tak trochu jinak.Nebylo to upřímné a vyzřoval z něho takový zvláštní neklid.Jako by...Jako by už něco tušil.Aimi si vzala katanu a ačkoli ji držela poprvé v životě,vedla si dobře.Měla štíhlou postavu a byla hbitá,proto jí nedělalo problémy uhýbat se,ale složitější pro ni byl útok.Najednou se stalo něco,co Aimi nečekala.Kami ji jedním úderem srazil na kolena a druhým jí rozsekl kimono.
"Věděl jsem to!" Řekne rázně Kami a Aimi se v tu ránu celá rozklepe.Ne zimou,ale strachem z toho,co bude následovat.Neříkala však nic,jen se třásla jako osika.
"Che!Ten Isamu se nikdy nepoučí." Poznamená Kami o něco klidněji než předtím,proto se i Aimi trochu uklidní.
"Nejspíš ne." Odpoví Aimi tentokrát ještě trochu rozklepaným hlasem.Když k ní Kami poklekne,obnoví tím Aiminu nejistotu.Otočí jí zády k sobě a katanu zaryje do jejích zad.Aimi sykne bolestí,ale nechá si do ramene vyrít znak A. .Kamimu se vybaví myšlenka,jak to samé dělal ženě,která byla součástí jeho života.Je to už dávno.Tolik let uplynulo od té doby,co se to stalo.Kami se usměje,a poprvé za tu dlouho dobu je to úsměv upřímný,úsměv ze srdce.Otře Aimi trochu krve,která jí stéká po zádech a otočí ji zpět k sobě: "I přesto,že tě takhle zkazili,jsi pořád stejně krásná,Aimi." Zašeptá Kami a Aimi jeho reakce zarazí.
"Pamatujete si mě?" Zeptá se tichým hlasem a Kami přikývne: "Nemůžu zapomenout na dívku,které jsem ublížil." Odpoví Kami vyčítavým tónem.Pak se k ní nakloní a nedočkavě ji políbí.Aimi nechápe.Proč právě ona?Byl to pro ni šok,ale musela sama přiznat,že za tu dobu,co ji trénoval,se stalo něco víc,než jen to,že si ho oblíbila.Objala Kamiho kolem pasu a v tu chvíli ji přestal zajímat okolní svět.Bylo jí jedno,že do doja právě vstoupili nějací muži a vypadali dost překvapeně,když spatřili Kamiho objímajícího a líbajícího DÍVKU.Chvíli tam stáli a potom usoudili,že bude lepší,když půjdou pryč.Kami si připadal,že znovu objevil smysl života.

To odpoledne už věděl celý klan Manabu,že smlouva o nepřístupnosti žen bude možná zrušena.Teda...Téměř celý klan.Ještě však nebyl všemu konec.Čekala je poslední bitva.


(Pokračování příště...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koho máte najradši?

Isamu 27.8% (5)
Hotaru 16.7% (3)
Saburo 11.1% (2)
Aimi 11.1% (2)
Kami 5.6% (1)
Miu 16.7% (3)
Ichiru 11.1% (2)

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 8. února 2010 v 19:41 | Reagovat

Mwahah, má teorie byla téměř úplně správná, až na jeden drobný nedostatek :-D No nevadí, je pravda, že ten obrázek mi docela pomoh - ale co jsem nečekala, to byl tento konečný zvrat s Kamíkem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama