Samurai II.-3.část

27. ledna 2010 v 21:21 | Miharu
Tak je tu další část NN.No,motám to čím dál víc,ale už s tím zmatkem končim,tak doufám,že jsem to nepřehnala.Asi trochu jo...A možná taky nééééé.





Čepele jsou zvláštní.Ničím člověka nezaujmou,ale v některých chvílích,kdy se člověk hodně nudí,by v nich dokázal nalézt mnoho zajímavého,i kdyby šlo jen o vlastní odraz.Právě tuhle chvíli teď prožívala Hotaru.Klečela spolu s Isamu a Aimi u Kamiho a poslouchala již dvouhodinový a stále nekončící proslov Kamiho přítele,na téma,jak se stát výborným bojovníkem.Ne,že by to Hotaru nějak zvlášť poslouchala,ale přece jen zabít jedno odpoledne vnímáním rad,které už znala zpaměti,jí přišlo zbytečné.Isamu se tvářil snad ještě otráveněji a také se musel cítit hrozně,protože Kami po každé radě svého přítele,probodl Isama nepříjemným pohledem a občas dodal nějakou štiplavou poznámku,čímž otevřel Isamovi staré rány.Hotaru Isamův příběh znala a plně s ním soucítila.Jediná Aimi (Sachio),která vypadala,že jí to vážně zajímá,se usmívala na všechny strany.Hotaru si prohlížela svůj odraz v kataně a opravdu netušila,jak tohle odpoledne přežije.
"...A tak se musel zachovat...ehm jak?Mohl bys nám to říct,Ichiro-kun?"
Hotaru přestala upírat svůj zrak na ostří svého meče. "Umm...Prosím?" Zeptala se poněkud rozpačitě.
"Mluvil jsem o pravidlu,že ženy do vsi nesmí.Každá žena bude okamžitě zabita!A to platí pro kohokoliv,že,Isamu?"
Isamu odvrátí pohled a Hotaru vycítí,jak moc tím trpí. "Přestaňte!Už dost!Copak nevíte,jak moc bolí ztratit milovanou osobu?!" Zakřičí Hotaru na oba muže,až se to rozléhá celým domem.Chvíli čeká,že na ni Kami spustí,ale ten kupodivu mlčí a pohled upírá do země.Hotaru se postaví a katanu si zasune do pouzdra. "Až skončíte s udělováním těch rad,budeme čekat na Sachia venku!" Hned nato popadne Isama za ruku a napůl ho dovleče,napůl dotáhne,ven.
Isamu stojí a mlčí.Po oné noci toho moc nenamluvil.Ticho prolomí Hotaru.
"Chápu,že to moc bolí,ale bylo by nejlepší,kdybys zapomněl na to,co bylo a šel dál.Vím,že je to pro tebe těžké,když od té doby uplynuly jenom tři roky,ale to je normální.Vše se časem spraví."
Isamu neodpověděl.Nechtělo se mu Hotaru vysvětlovat pravý důvod jeho skleslé nálady.Hotaru už nevěděla,čím by měla Isama donutit,aby konečně promluvil.
"Ale...Uznej,že ten,kdo ti během dvou hodin nadiktuje jednu radu pětkrát,zase tak normání nebude." Nadhodí Hotaru po chvíli.Odpovědi se znovu nedočká,ale Isamu se zazubí a to je dobré znamení.
"Kamiho si nevšímej,je to debil!" Zasměje se Hotaru a moc se diví,když jí Isamu popadne za ruku a zdrhá s ní pryč.Brzy jí ale Isamova reakce dojde.Podle všeho stál Kami v tu chvíli přímo za nimi a jakmile uslyšel,že se někdo baví na jeho účet,zamračil se a zasyčel:"A to jsem se přišel jenom omluvit."
Isamu zastavil hned za rohem,aby se mohli vydýchat.
"Do-do háje!Proč se zjeví ten dědek vždycky tam,kde by za normálních okolností vůbec neměl být?" Odfrkne Hotaru a Isamu přikývne:"Tuhle otázku si kladu tři roky."
Potom si to společně namíří domů s domněnkou,že Aimi přijde o něco později.Že se ale vrátí až kolem deváté večer,to je opravdu nenapadlo.Přijde celá vysmátá a zůstane v kuchyni,kde přijme Saburovo pozvání,dát si s ním saké.Hotaru sedí v pokoji,který obývá společně s Isamu a zkoume pozvánku na bál.
"Zlatý bál...To je zvláštní,nikde žádné datum." Špitne si pro sebe,když vtom vstoupí do pokoje Isamu.
"Isamu,jak poznám,kdy to je?" Zeptá se ho,ale její tón se promění v nejistý hlásek,jakmile spatří Isamův chladný výraz.
"Vážně uvažuješ o tom,že bys tam šla?"
"Ano,takovou příležitost si nenechám ujít." Odsekne Hotaru a najednou si uvědomí,že v Isamově hlase vycítila žárlivost.
Isamu pokrčí rameny. "To nikdo neví,měl ti to říct,když ti to dal."
Hotaru vzdychne a ve džbánu s vodou namočí kus látky,protože má pocit,že se jí znovu zanítila rána od oné šipky.Postaví se před zrcadlo a stáhne si kimono přes levé rameno.Pohled na ránu její pocity utvrdí.Opatrně jí očistí kusem látky a zničehonic jí padne do oka něco nečekaného.V podobě dvou jizviček vpálených do kůže,jsou v jejím rameni jasně čitelná dvě čísla.Patnáctka a jednička.Hotaru je jasné,že tohle měl být účel té šipky.Pravděpodobně je to datum,kdy se bál koná,ale... "To je už zítra?!"
Isamu se na Hotaru prudce otočí.
"Isamu,podívej..." Zavolá k sobě Hotaru bratra a přitom mu ukazuje na dva znaky.
"Vidíš to?" Popohání brášku Hotaru,ale...žádná reakce.Isamu je úplně mimo.Teprve teď si Hotaru uvědomí,že jí Isamu drží za ramena a vůbec se nedívá na dva malé znaky na rameni.Hotaru nezajímá Isamovo divné chování a neustále má ukazováček položený na číslech.Po chvíli to vzdá a zakoulí očima,ale zarazí se,protože ucítí na své šíji Isamův teplý dech.Isamova hlava se k ní přiblíží a jeho ruce sjedou po jejích ramenech a skončí na bocích.Hotaru si jeho chování neumí vysvětlit,ale zároveň není schopná se pohnout.Netrvá to však dlouho a Isamu se vzpamatuje.Odtrhne se od Hotaru a neřekne ani slovo.Ani jeden už toho večera nepromluví.Hotaru neví,co se s Isamem děje.Isamu to ví,ale marně se snaží dělat,že se nic neděje.Oba usnou,každý otočený na jiný bok.

Když se Hotaru ráno probudí,zjistí,že Isamu v pokoji už není.Vstoupí proto do kuchyně,kde sedí všichni tři u stolu.Hotaru zívne a popřeje všem dobré ráno.Pak se posadí k nim a popadne do ruky koláček.
"Co ti včera říkal Kami,Aimi?" Zeptá se Hotaru po chvilce,kdy bere do ruky již třetí koláček.
"Říkal,že mě bude trénovat a taky si stěžoval,že mu neustále nadáváš." Usměje se Aimi a Hotaru zakoulí očima.
"A co?Zaslouží si to." Je jediná věta,kterou Isamu vysloví během snídaně.Hotaru neustále drží v ruce pozvánku a prohlíží si ji ze všech stran. "Půjdu tam.Může to být skvělá příležitost,jak udělat zmatek a ukrást další svitky."
"To bys neměla dělat,Hotaru.Víš,jak to dopadlo minule?" Ozve se Saburo,který vykoukne zpoza novin.Hotaru pokrčí rameny.
"A kdo tě doprovodí?Nemůžeš jít sama tak daleko." Otáže se Saburo znovu.
"Já!" Řekne Isamu dřív,než stihne Hotaru otevřít pusu,aby mohla něco odpovědět.Saburo si ho přeměří pohledem,ale dál neříká nic.

Později odpoledne stojí Hotaru a Isamu na stráni pokryté sněhem.Hotaru pozoruje zlatavé sluneční paprsky.Isamu pozoruje Hotaru.Najednou se Hotaru podívá na Isama a ten uhne pohledem. "Co se děje,nii-san?" Zeptá se Hotaru opatrně.
"Bojím se,že odejdeš a už se nevrátíš." Šeptne Isamu.
"Nii-san...Slibuji..." Řekne potichu Hotaru,ale Isamu jí položí ruku na ústa.
"Nikdy nic neslibuj!,Rozumíš,Hotaru?"
Hotaru přikývne a bratr se jí opět zadívá hluboko do očí. "Máš tak...krásné oči.Přesně takové,jako měla tvá matka."
"Nikdy jsem jí nepoznala...Jaká byla?" Špitne Hotaru.Isamu se na ní usměje a odpoví:"Byla to hodná a milá žena.Srdce měla větší,než kdokoliv jiný a vždycky bylo pro všechny otevřené.Byla čestná a spravedlivá a...moc...krásná."
Isamu si všimne,že má Hotaru ve tváři smutný výraz a po chvilce,i když se tomu bránila ze všech sil,jí začnou po tvářích stékat slzy.
"Řekl jsem něco špatného?" Zeptá se Isamu nejistým hlasem,načež Hotaru vzlykne a zavrtí hlavou.Isamu její hlavu vezme a opře si jí o rameno.

Aimi švihne mečem,ale Kami se úderu vyhne.Pokusí se o to ještě několikrát,ale pokaždé marně.Asi po půl hodině si znaveně otře pot z čela a z doja se vypaří,co nejrychleji to jde,to aby ji Kami nestihl ještě nějak zaúkolovat.I přes svůj strach,že někdo odhalí její pravé "já",se dokázala na boj soustředit a dokonce si uvědomila,že jí ten divný pocit začíná opouštět.Když dorazila domů,zastihla Hotaru,jak se snaží vybrat ze svých šatů co nejlepší kimono.
"Připravuješ se na ten bál?" Zeptala se.Hotaru se přistiženě otočila,ale když zjistila,že je to jen Aimi,přikývla.Aimi vytáhla z šatníku své nejmilejší kimono a donesla ho Hotaru.
"To bylo mé první kimono.Je tvoje." Pronesla medovým hlasem.Hotaru se ho jemně dotkla a už tím dotekem se bála,aby něco tak krásného nezničila,natož si to obléct na sebe.Kimono bylo hedvábné a moc krásně šité.Muselo stát balík.
"To nemůžu přijmout." Řekla Hotaru,ač nerada,ale Aimi si vedla svou:"No tak,stejně ho už nenosím." Pak rozvázala Hotaru to staré,ošoupané kimono,které měla na sobě a pomohla jí navléci se do toho překrásného.Poté vzala Aimi hřeben a rozpustila Hotaru vlasy.Rozčesala je a zanedlouho z nich vytvořila nádherný účes,vyčesaný nahoru.Pak ji ještě namalovala,její rty obtáhla zářivě červeně a podala jí masku.
"To si vezmi s sebou..." Hotaru vrhne na Aimi tázavý pohled a Aimi se usměje. "...Jen pro případ." Potom dovede Hotaru před zrcadlo.Hotaru otevře oči a...málem se nepozná.Vypadá...krásně.Hotaru nerada chválila sebe samu,ale pohled do zrcadla po provedených úpravách,se snad nedal zhodnotit jinak.Hotaru si přes sebe ještě přehodila kabát a vstoupila do kuchyně.Saburo a Isamu na ní zůstali doslova viset pohledem.Isamu vstal ze židle,rychle se ještě rozloučili s Aimi a Saburem a pak už oba kráčeli chladnou zasněženou ulicí.
"Vy-vypadáš...krásně." Vykoktá ze sebe Isamu a Hotaru mu věnuje svůj úsměv.Po nějaké době dojdou k velké budově,která patří k téže budově,kde Hotaru věznili.Hotaru si svlékne kabát a podá ho Isamovi.Isamu jí nasadí masku a přes ní se jí ještě jednou zadívá do očí.Položí jí dlaň na tvář a přitáhne jí k sobě blíž.
"Nii-san." Zašeptá Hotaru.
"Hotaru,dávej na sebe pozor,nesmí tě odhalit a prosím..." Jeho hlas zní více než prosebně. "...Vrať se brzy domů."
Hotaru přikývne a pak se bratrovi vyškubne a odejde k hlavnímu vchodu.Ještě,než se však odhodlá vstoupit,naposledy se na bratra podívá.Něco jí říká,že se s ním dlouho neuvidí.Isamu stojí na mrazu ještě dlouho po tom,co Hotaru vejde dovnitř.

Muž Hotaru přiskřípne lístek a Hotaru zjistí,že měl Isamu pravdu.Opravdu je zlatý.V sále je plno lidí.Všichni tančí,ale se všemi,jako by nebylo něco v pořádku.Bloudí mezi nimi,ale lidé si jí nevšímají."Neměla jsem chodit.Nikoho tu neznám." Rozhodne se pro místo,které je úplně prázdné a pomalu sejde po schůdkách na balkón s výhledem do zahrady.Rozhlédne se kolem sebe a užívá si chvilku samoty.Aspoň si myslí,že je sama,až do chvíle,kdy jí kdosi položí ruku na rameno.Hotaru se polekaně otočí a najednou se dívá do jasně modrých očí.
"Jsem rád,že jsi přišla." Šeptl Ichiru. "Nerad sem chodím sám."
Hotaru se pousměje "No,ehm,je to tu zvláštní.Tají mi někdo něco,co bych měla vědět?"
Ichiru se nakloní k jejímu uchu a pošeptá: "Pssst...Sem smí jen členové jednoho vzácného a uznávaného klanu.Podle všeho jsi jednou z nich."
Po té větě,jako by Hotaru projela elektřina.Ichiru pokračuje: "Jsi zapsána v registrech.Nikdo jiný nemá šanci,dostat se na tento banket."
Hotaru je šokovaná tím,co se právě dozvěděla.Ichiru se pousměje a využije situace,kdy je k Hotaru nakloněný tak blízko a lehce jí políbí na tvář.V tu chvíli zažívá Hotaru druhý šok.Je to takové příjemné chvění,po celém jejím těle.
"Nikdo tě nesmí odhalit,alespoň prozatím." Poznamená Ichiru.Pak se ukloní a vyzve Hotaru k tanci. "Smím prosit?"
Hotaru přikývne a nechá se odvést na parket.Prožívá zvláštní pocity.Je jí příjemně a chce se jí smát,když tančí s hezkým,milým a pohledným mladíkem.
"Asi...jsem se zamilovala." Pomyslí si na zlomek vteřiny,ale hned si za své hloupé myšlenky nadává: "Ne,to nesmíš.Ty sem nepatříš,Hotaru.Patříš k Isamovi,Saburovi a Aimi.To je tvá rodina.Nebuď přece hloupá!Nechtěj skončit,jako Isamova dívka." Než se naděje,píseň skončí a Ichiru ji pomalu pustí...Prásk!Bum!...Než si ti dva uvědomí,že se něco děje,stojí uprostřed parketu sami,spolu s cizím svalnatým mužem,který okamžitě strhne Hotaru masku.
"Tsssss!Klan Manabu!!!Jak ses sem mohla dostat,mrcho?!Budeš mít problémy!" Zařve muž a z davu se ozve pár prostestujících hlasů.Hlasy ale hned ztichnou,protože se do toho vmísí několik strážců a nikdo už se neodvažuje ani ceknout.
"Do hajzlu,už zase mám průser!!!" Pomyslí si Hotaru,neváhá a rozhodne se pro rychlý únik.Vyběhne na balkón a protože není výš,než tři metry,přeskočí zábradlí a seskočí na zem.Poté se dá na útěk.Rozdělá si účes,který ji už pořádně tahá a vlasy,které se jí spustí přes ramena,zůstanou svázané jen v nedbalém culíku.Trochu si povolí kimono,aby se jí lépe běželo a sundá si ozdobné boty.Když za sebou uslyší přibližující se kroky,zalape po dechu a ještě trochu přidá do kroku.Po chvilce jí někdo srazí k zemi a strčí jí do nejbližšího trnitého keře.Hotaru otevře oči a uvědomí si,že se jí to nezdálo.Leží v keři,trny má zapíchané v zádech,v rukou,v nohou a vůbec po celém těle.K tomu na sobě cítí něčí tlak.Lépe řečeno Ichiru,který jí do keře shodil,leží na ní a kvůli blížícím se hlasům,se neodvažuje ani pohnout.Hotaru sykne bolestí.Po chvíli se ozve pár ječících hlasů a zvuky šermujících mečů.Zanedlouho do keře vstříkne proud krve a brzy spadne na Ichira mrtvé tělo.Hotaru má na sobě už druhé tělo a opět zaúpí bolestí.Po nějaké době,kdy jsou hlasy slyšet jen někde z dálky,odhodí Ichiru mrtvé tělo pryč a vyhrabe se z keře.Pak pomůže Hotaru vstát,načež se oba rozběhnou pryč.Když se jim zdá,že jsou už dost daleko,zastaví se,vkradou se do nejbližší stáje a posadí se na seně.Hotaru znovu sykne bolestí.
"Teď se tam vrátit nemůžeme." Řekne bolestným tónem a pokusí se dosáhnout si na záda.Ichiru přikývne: "Ne,to nemůžeme.Zůstaneme přes noc tady.Promiň mi to,jen jsem chtěl..." Aniž by stihl domluvit,skočí mu Hotaru do řeči: "To nevadí."
Pak už to nevydrží a kimono rozváže.Ichiru znejistí a už už se chystá odejít ze stáje a nechat tam Hotaru o samotě.
"Klidně tu zůstaň." Uculí se Hotaru a přiloží si kimono zepředu.Ichiru trochu zčervená,posadí se k ní a začne jí vyndávat trny,které zůstaly zabodnuté v jejích zádech.
"Co je tedy zač ten klan?" Zeptá se Hotaru.
"Proč?" Podívá se Ichiru na Hotaru,která je na něho otočená.Hotaru na něho vrhne tázavý pohled.
"Proč děláš hloupou,když to víš?Znáš moc dobře původ našeho klanu."
"Ano,máš pravdu.Znám." Přikývne Hotaru.
"Každých pět let nám vymývají mozek.Chováme se pak jako neovladatelné zrůdy.Jsme schopni zabít i nejlepšího přítele.Nebezpečí hrozí nám všem."
"Kdy...?"
"Pozítří...to se všemi skoncujeme!" Šeptne Ichiru a vyndá Hotaru ze zad poslední trn.Potom si svlékne horní část svého oblečení,dojde ke žlabu a látku namočí do vody.Kůň na Ichira zírá svýma smutnýma očima a po chvíli dotčeně zafrká.Ichiru ho poplácá po krku a znovu se posadí k Hotaru.
"Není možné!!!Musíme to zastavit!Nejsme zabijáci!" Křikne Hotaru a poté se trošku zklidní. "Musí to nějak jít...Zničíme celý klan!!!"
Ichiru vzdychne a vyčistí jí rány. "Existuje jediný způsob..."
Hotaru na něm zůstane viset pohledem a Ichiru se jí znovu zadívá hluboko do očí.
"Musíme zničit pečeť,díky které,byl tento klan založen."
"Pozítří to se VŠÍM skoncujeme!" Řekne Hotaru rozhodně. "Půjdeš se mnou?" Otočí se na Ichira,který jí právě vyčistil poslední ránu a zadívá se na něho prosebným pohledem.
"Ano."
Hotaru si oddychne a Ichiru jí znovu probodne jemným pohledem.Pak jí pohladí po tváři.
"Už je to tak dlouho,co jsem tě viděl naposledy."
"Pamatuji si tě." Usměje se Hotaru.
Ichiru se k ní přiblíží a Hotaru najednou cítí zvláštní nejistotu.Jako kdyby "tím" měla někoho zradit.Ichiru se přiblíží ještě blíž a Hotaru v tu chvíli neví,jestli ucuknout,nebo ne.Když už se jí Ichiru dívá do očí hodně zblízka,Hotaru ucukne hlavou.
"Chceš snad taky "něco" za odměnu?" Špitne tiše a kimono,lépe řečeno to,co z něj zbylo,si drží stále před sebou.
"O čem to mluvíš?" Podiví se Ichiru.Hotaru se pousměje: "Ale...o ničem." Potom se natáhne do sena a zavře oči. "Isamu...Nii-san...Já...Vrátím se brzy.Neboj se o mě,prosím.Budu v pořádku." Zašeptá Hotaru a pak už se oddá sladkému spánku,ve voňavém seně.
Ichiru si také lehne a povzdychne si: "Hotaru,kdybys tak věděla,jak to všechno doopravdy je...Ke svému bráškovi už se nevrátíš.To ti slibuju!"

Hotaru měla pocit,jako by znala Ichira celý svůj život.Znala ho odněkud,ale jen marně se snažila vzpomenout si,odkud.Rozhodla se,nechat to být.Teď jí zajímali jen tři věci.Zničit pečeť,obnovit klan a vrátit se k Isamovi.A to,co nejrychleji.Totiž...slíbila mu to.Už je zase v nějakém maléru.To jí bylo podobné.Jenže...teď tu Isamu není,aby jí z něho vytáhnul.

(Pokračování příště...)












 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 27. ledna 2010 v 21:53 | Reagovat

Dobrý :) Mám v tom jenom trochu bordel :-D

2 Kajulda Kajulda | 29. ledna 2010 v 8:36 | Reagovat

Tahle část že to měla vyjasnit????Mám v tom ještě větší bordel než předtim!!!!

3 Mizaki Mizaki | 7. února 2010 v 16:44 | Reagovat

Mě to nepřijde že to je nějak zamotaný ..:-D..co je na tom zamotaný ??? :-D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama