Samurai II.2 část-Speciál-ISAMU-Střípky minulosti

22. ledna 2010 v 20:40 | Miharu |  Příběhy
Muhaha,doufám,že jsem vám to minulým dílem trošku zamotala v hlavě.Tak aspoň budete mít o čem přemýšlet.Tento speciálek je o Isamově minulosti.Třeba vám to pomůže v hledání souvislostí,ale postarám se o to,aby jste v tom měli zmatek pořád.





Isamu má zvláštní sen.Nevidí nic,kromě dvou tmavě hnědých očí,které se na něho dívají pronikavým,ale jemným pohledem.Isamu najednou spatří i tvář a chce se jí dotknout,ale ruku nemůže zvednout,jako by ji ani neměl.Asi pětileté děvčátko na něho promluví dětským hláskem:"Isamu...nii-san!Kde je máma s tátou?"
"Kolikrát ti budu ještě muset říkat,že už tu nejsou." Slyší se Isamu,jak to říká a jeho hlas zní také dětsky.Dívenka se rozpláče.
"Neplač,Hotaru,rodiče se nevrátí,ale my zůstaneme rodina navždy."
"Nii-san..."Řekne děvčátko tiše a to slovo rezonuje Isamovi v hlavě.
"Nii-san,nii-san,nii-san,nii-san..." Isamu tím nesnesitelně trpí.Popadne se rukama za hlavu a svíjí se,jako by ho něco bolelo.Najednou se hlas zabarví a zní jaksi dospěle.
"Nii-san,nii-san,nii-san..." Zarezonuje Isamovi v hlavě a ten zvuk,jako by se odrážel ze všech stran.Tyto pocity trvají do doby,kdy nad sebou uslyší ještě dva další hlasy.Jeden je mužský a další patří ženě.
"Isamu!" Ozve se ten ženský,který patří pochopitelně Aimi.
"Isamu,prober se." Zatřese s ním (teď už jen jemně) Saburo,načež Isamu otevře oči a posadí se. "Áááá...Bolí mě hlava." To je první věta,co Isamu řekne,když se probudí a hned na to si přitiskne dlaně na spánky.U nosu a rtů má stále ještě zaschlou krev.Pro Aimi a Hotaru,které netuší o co jde,je ten pohled velmi komický.Saburo odžene obě dívky do kuchyně a chce pomoci Isamovi vstát.Isamu pomoc nepřijme,ale když ucítí,že se z té závěje sám nejspíš nevyhrabe,nabízenou ruku chytne.Saburo mu pomůže na nohy.
"Promiň,Isamu,přehnal jsem to."
"Hmmm..." Zabručí Isamu.
"Vážně,omlouvám se,nevěděl jsem,že tě to složí." Řekne už klidný Saburo a soucitně se na něho podívá.Isamu vypadá,že to,co si vyslechl,ho opravdo odrovnalo.Cítí se,jako malé zbité děcko,které provedlo tu největší lumpárnu pod sluncem.Saburo ho přátelsky poplácá po zádech.Isamu mlčí a vypadá to,že by Saburovi rád něco řekl,ale nechce vyvolat další hádku a proto je raději zticha.Když vstoupí do domku,Hotaru ho okamžitě odvede do jejich pokoje a posadí ho. "Nii-san,co se stalo?" Zeptá se starostlivě,přitom vytáhne z poličky čisté oblečení a ve džbánku s vodou namočí kapesník.
"Trochu jsme se se Saburem pohádali."
"Jenom trochu?Vždyť jsi totálně pomlácenej!" Řekne naštvaně Hotaru,svlékne Isamovi horní část jeho oblečení,otře ho plátnem a mokré oblečení vymění za suché.
"Bylo to oprávněně.Měl k tomu důvod." Šeptne Isamu a sklopí hlavu k zemi.Chvíli zírá na dřevěnou podlahu a po chvíli mu Hotaru hlavu narovná a otře mu mokrým kapesníkem z obličeje zbytky zaschlé krve.
"Sestřičko..." Zašeptá Isamu znovu a Hotaru se usměje.
"Vyspi se,nii-san.Odpoledne musíme za staroušem,abychom mu představili Aimi...Ehm...Teda vlastně Sachia."
Isamu nepromluví,nechá se Hotaru přikrýt a okamžitě usne.Hotaru nad ním stojí,pak si založí ruce v bok a zavrtí hlavou. "Saburo,ty nevlídnej pse.Takhle mi zbít bratříčka."

Isamovi se pomalu vracejí ošklivé vzpomínky.Ne,že by někdy zapomněl,co se stalo,ale nikdy neměl čas nad tím přemýšlet.Získal dost a ztratil ještě víc.Isamu nezabíjel z pomsty,ale proto,že mu to bylo souzeno.Takhle hrozně se však v životě ještě necítil.Připadal si,že potí krev,jak se snažil vymyslet něco souvislého.Něco,co by mu dávalo smysl.Něco,jak by zjistil,proč najednou tolik trpí.Je to ponížením?Nebo snad neúnosnou bolestí hlavy?Ne...Nebylo to ani jedním.


"Isamu,pojď,broučku.Máme před sebou ještě dlouhou cestu." Zavolá na chlapce s malým culíkem,který mu při každém pohybu vesele poskočí,mladá dlouhovlasá žena.Její oči se podobají čokoládě.Jsou krásné-tmavě hnědé.Chlapec se usměje a vesele cupitá za ní.
"Maminko,kde je táta?" Zeptá se malý Isamu a žena rychle odvrátí svůj pohled.
"Odešel,Isamu." Pak se podívá na Isamův nechápavý výraz a přinutí se k úsměvu.
"Proč odešel,maminko,a kam?"
"Odešel kvůli slávě.Byl hrdý na svou čest a byl hrdý na to,že mohl odejít na místo,kde ho už nic trápit nebude."
"Můj tatínek byl nejlepší samuraj,maminko? Matka Isama pohladí po vlasech.
"Ne,broučku,ty jsi nejlepší samuraj." Isamu se usměje od ucha k uchu a klopýtá dál za matkou.Netuší vůbec nic.Matka,která kráčí sebejistě s mečem v ruce a na zádech s malým uzlíčkem,ve kterém nejspíš spinká malé dítě a Isamu,který je matce v patách,netuší,že je to jejich posledních pár společných hodin.Po chvilce se matka zastaví a položí na zem věci.Do náručí vezme malinký uzlíček s novorozeným děťátkem.
"Hotaru,už bude všechno dobré.Vracíme se domů."
Isamu se usmívá,natáhne se do voňavé trávy,na právě kvetoucí letní louce,dá si ruce za hlavu a podívá se do oblak. "Slunce je tak krásné." Sotva to dořekne,mírně se zatáhne a z nebe se začnou snášet dešťové kapky.
"Déšť je také krásný." Usměje se na něho matka.Nadšení však netrvá dlouho.Zhruba po půlhodině.Uslyší z dálky mohutné výkřiky,střelné zbraně,dusot koní.Z lesa začne stoupat dým.
Za chvíli se tisíce mužů zapojených do občanské války,vyřítí na koních z lesa.Matka popadne malou Hotaru do náruče a Isama za ruku a společně s nimi se dá na útěk.Po pěti minutách jí koně doženou a muži se bijí,jak zvířata.Všude létá krev a padají mrtvoly.Matce je jasné,že v takovéhle situaci nemůže přežít ani jeden z nich.Nemýlí se.Brzy jí srazí k zemi kůň.Bojovníci jsou nemilosrdní a neznají slitování...Všude je tma,střelný prach,krev,mrtvoly,mrtvoly a zase mrtvoly.Kam se Isamu podívá,vidí mrtvoly.Bludiště,ze kterého se nemůže dostat živý.
"Maminko!Sestřičko!" Volá zoufale z plných plic,ale nikdo ho neslyší.Vůbec nikdo.Všichni...jsou...mrtví.Isamu se rozpláče,neví,co má dělat.Kvůli dýmu nevidí na krok.S pláčem se zhroutí k zemi.Když se probere,zjistí,že pohled neklamal...Najednou...Jako by...

Isamu si otře zpocené čelo a trhavě dýchá.Svou minulost moc dobře zná,je hrozivá.Poprvé za svůj podivný život si tu scénu,ale vybavil,tak,že ji viděl před očima.Dál si však nemohl vzpomenout.Pamatoval si zase jinou.Tisíc jiných vzpomínek mu běhalo v hlavě,jako film.

"No tak,chlapče.Bude to dobré." Pravil Saburo soucitně,když uviděl plačícího chlapce.
"Kde je maminka?Kde je moje sestřička?Kde jsou?! Zakřičel Isamu.
"Budou jistě v pořádku." Pohladil ho Saburo po zcuchaných vlasech.
"Nevěřím,nevěřím!!!Nevěřím to nikomu.Už je nikdy neuvidím!"
Saburo si povzdechne."Pojď se mnou,chlapče.Najíš se a odpočineš si."
Isamu muže poslechne.Ví,že to,co se děje je hrozné.Za svůj krátký život toho zažil až příliš.Isamu si vzpomíná,že od toho dne,se stali z něho a ze Sabura přátelé.
"Umíš vařit,Saburo-san?" Zeptal se Isamu,který seděl na židli v malé kuchyňce,držel v ruce ošoupané hůlky a houpal nohama tak,že málem kopal do desky stolu.
"Moc ne," Přiznal Saburo, "Ale nějak si poradím.Ženy nepotřebujeme."
"Maminka to uměla." Poznamenal Isamu smutně.
"Isamu,poslouchej mě.Ty NIKDY nesmíš zahanbit náš klan,slibuješ?Nesmíš si nic začít s ženou!Pro náš klan by to znamenalo zkázu a pro nás dva jistou smrt!"Saburo to Isamovi téměř přikáže.Isamu ho pozoruje,naslouchá mu,ale neodpovídá.Po chvilce se však usměje.
"MY ženy nepotřebujeme.Obejdeme se bez nich!"
"Tak se mi líbíš!" Saburo poplácá Isama po rameni.

Na tuhle chvíli si Isamu vzpomíná velmi dobře.Pot se z něj leje,čím dál víc.Hlava ho bolí naprosto nesnesitelně a spánky ho pálí,tak,že na nich musí mít položené prsty.Tohle Saburovi slíbil.Jak to mohl říct?Jak mohl udělat něco takového?Jak jen mohl být tak naivní,že si myslel,že se nikdy nic podobného nestane?Je to ono,kvůli čemu teď trpí?Chtěl by se mstít.Mstít všemi různými způsoby.Saburovi,Aimi,samurajům,bojovníkům i Hotaru a hlavně... Kamimu.Už dlouho ho toužil zabít,ale ještě nenastal ten správný čas.Toužil po znovu nalezené síle a svobodě,kterou už asi nikdy nenajde.Chtěl se znovu ponořit do svých vzpomínek.Byl ale příliš malý,nemohl si všechno pamatovat,když od té doby uplynulo aspoň čtrnáct let.Matně si vzpomínal,jak jednoho dne zjistil,že malá Hotaru žije a spolu se Saburem ji vzali,i přes přísný zákaz,k sobě a začali ji vychovávat jako chlapce.

"Ne,Hotaru.Takhle se meč nedrží." Poznamenal Isamu,když už počtvrté ukazoval čtyřleté Hotaru,jak se drží katana. "Musíš si dát prsty sem a ne to držet,jak když jíš koláč." Isamu se jí to pokoušel vysvětlit,ale marná snaha.Hotaru vrhla na brášku pouze nechápavý pohled.
"Nii-san."
"Ne,Hotaru,to je katana." Řekne Isamu a otře si z čela pot.Role učitele boje s mečem mu opravdu nesedla.
"Isamu,neříkej jí Hotaru.Navykne si." Zjeví se Saburo ve dveřích se zapáleným doutníkem.Isamu mlčky přikývne a opět opraví Hotaru prstíky,kterými svírá rukojeť od katany. "Vidíš,Ichiro,takhle je to správně.Teď s ní zkus švihnout."
Hotaru se do toho opře a vší silou švihne mečem.Švihne ale tak nešikovně,že jí meč vylétne z ruky a rozsekne Isamovi bok. "Umm,myslím,že pro dnešek končíme."

Z téhle scény si Isamu víc nepamatuje.Ví jen,že mu po první ráně Hotaru zůstala na památku dlouhá jizva.Isamu otevře oči a nahmátne si jizvu.Když si všimne,že je venku tma,podívá se na hodiny.S úlekem zjistí,že je půl jedenácté.Otočí se na lůžko vedle sebe,ale Hotaru tam není.Znovu si setře krůpěje potu a oči zase zavře.

"Isamu,vůbec si mě nevšímáš.Trávíš čas jen s tou holkou." Zašveholí světlovlasá sympatická dívka v kimonu.
"To je jiná situace.Hotaru je moje sestra." Pokrčí rameny Isamu.
"Možná,ale trávíš s ní více času,než se svojí dívkou.Proč si nejdeme někdy zatrénovat my dva?Proč chodíš do doja jenom s ní?" Dívka se tváří smutně a Isamu jí opatrně vezme za ruku.Přitom si všimne,že dívka zčervenala a znejistí.
"Nechci,aby z tebe byl kluk jako se stal z Hotaru."
"Ale já chci stát při tobě.Ne se neustále skrývat." Špitne dívka.
"Dobře víš,že je to zakázané.Byl by z toho průšvih." Pohladí ji po ruce Isamu,načež utrhne květinu a zastrčí jí dívce za ucho. "Nemá smysl dělat chlapce,z dívky jako jsi ty."
Dívka se na něho dlouze podívá a pak uhne pohledem,ale Isamu jí chytne za bradu a nejistě ji políbí.Dívce se třesou ruce a Isamu,i když si je vědom,co přijde,když to někdo zjistí,jí svlékne.Brzy se s dívkou milují.Najednou se ozve něčí hlas.Isamu zpanikaří a dívka pochopitelně také.Bohužel už je pozdě.Ten,kdo je objevil,byl Kami Watanabe,který měl přes louku namířeno nejspíš k doju,i když tam za normálních okoností nechodí...
Šplouch!!!Isamu dostal nához ledovou vodou.Šplouch!!!Další příval ledové vody.Kami vypadá opravdu rozzuřeně.
"Jak sis mohl něco takového dovolit?!" Zařve na Isama Kami a srazí ho na kolena.Isamu má ruce svázané za zády.Kami popadne do ruky rákosku.Dívka,kterou drží muži svázanou opodál,pozoruje celou scénu s pláčem.
Prásk!!!První rána rákoskou přistane na Isamových holých zádech,které se po úderu okamžitě zalijí krví.
"Jak ses mohl nechat znesvětit ženou?!!!"Prásk!!!Na Isamových zádech přistane další rána.Isamu má ve tváři čím dál bolestnější výraz.
"Pošpinil jsi svou čest!!!"Prásk!!!Další krutá rána.
"V životě by mě nenapadlo,že samuraj jako ty,pošpiní celý náš klan!!!"Prásk!!!
"Všichni muži z klanu,se na tebe ode dneška budou dívat z potupou!!!" Po té větě odhodí Kami rákosku a místo toho vezme do ruky dýku.Chytne klečícího Isama za vlasy a dýkou mu uřízne culík.Všichni muži udělají pohoršené obličeje a pak se postupně rozejdou pryč.Kami rozváže Isamovi ruce.Isamu sedí na zemi v louži vody,po zádech mu stéká krev,v ruce svírá pramen,který byl kdysi součástí jeho vlasů a v očích má slzy.
"Co uděláme s tou holkou,pane?" Zeptá se jeden z mužů,který drží svázanou dívku.
"Zabít!!!" Zařve Kami a muži jí okamžitě vláčejí pryč.Isamu se postaví a běží za ní,ale Kami ho chytne za ruku a Isamu se už nepohne.Muži mu zmizí z dohledu.Isamu se rozbrečí.Všechno kvůli jeho hlouposti.Kvůli tomu teď zabijí dívku,kterou vždycky miloval a navíc ho teď všichni budou brát,jako zrádce.
"Nikam nechoď,Isamu.A neboj se,bude to mít rychle za sebou." Řekne Kami,načež se Isamu sesype k zemi.Ví,že nemá smysl se o něco pokoušet,protože už se to nezmění.Jen tupě zírá do země. "Všechno jsem posral!"
Kami přikývne a nechá ho tam samotného,utápět se v zoufalství.

Přesně takhle bylo tenkrát Isamovi a ten samý pocit zažíval i nyní.Měl pocit,že Saburo ho po zážitku s onou dívkou odepsal,ale bylo to naopak.Saburo se jen snažil,aby se Isamu už nikdy nezapletl do něčeho podobného.

Někdo mu položil na čelo mokrý kapesník.Isamu otevřel oči a všiml si,že se nad ním sklání Hotaru i Aimi.Hotaru vyměňuje kapesník na jeho čele a Aimi drží hrnek s bylinkovým odvarem.Isama zajímá jen Saburo.Spatří ho,jak sedí u jejich stolku a dívá se do prázdna.Isamu přejede místnost pohledem a očima zabloudí na hodinách,které ukazují půl třetí ráno.Pak se teprve podívá nechápavým pohledem na obě dívky.Hotaru chmátne pod deku a vytáhne z Isamova podpaží teploměr.
"Klesla?" Zeptá se Aimi starostlivým hláskem.
"Trochu se nám ji podařilo srazit,ale není to nic moc."
Hotaru pomůže Isamovi posadit se a Aimi mu dá napít bylinek.Poté ho Hotaru zase položí a vymáchá v ledové vodě kapesník,který mu opět položí na čelo.Teprve teď si Isamu uvědomí,že na sobě nemá košili.Po chvíli si všimne,že ji Hotaru dala usušit.Nejspíš ji měl propocenou.
"Hotaru..."Šeptne a Hotaru sebou polekaně trhne.
"Isamu,no konečně..." Zaraduje se Hotaru a pohladí bratra po tváři. "Vyskočila ti vysoká horečka.Dalo nám velkou práci,než se nám podařilo ji srazit."
Isamu se usměje. "Hotaru,děkuji ti za tvou snahu." Pak zase přimhouří oči,ale tentokrát se mu nic nezdá,ani si nic nevybavuje.Když se probudí,je půl sedmé ráno a Hotaru oddychuje vedle něj.Jen Saburo tam sedí tak,jak seděl před čtyřma hodinama a v puse má doutník.Isamu se vyhrabe z dek,vydá se ke stolku a posadí se vedle Sabura.
"Saburo,slibuji ti,že to,co se stalo se už nebude opakovat."
"Nebudu ti říkat,že neděláš chybu,ale bránit ti také nebudu.Že se ty,bez ženy neobejdeš,to jsem už pochopil.Ale prosím,nedělej si zbytečné problémy."
"Saburo..." Řekne Isamu potichu,ale tentokrát se nedočká facky,ani jiné kritiky.Místo toho mu Saburo naleje saké a zašeptá. "Jsi dospělý.Je to smutné,ale už je to tak.Dělej si co chceš."
Isamu se usměje,ale neodpoví.Najednou se probudí Hotaru,vstane a dojde ke stolku.Sáhne Isamovi na čelo. "Tsss,tak já se mu snažím celou noc srazit horečku a on si dá ráno saké a horečka je pryč." Poznamená ironicky,ale na jejím hlase je znát úleva.Saburo se zvedne a odkráčí do vedlejší místnosti.
"Co se ti stalo?Celou noc jsi byl jako v ohni."
"Víš,Hotaru...Taky mi to není jasné..." Řekne Isamu a usměje se. "...Ale jsi moc hodná,že ses o mně starala." Pak pohladí Hotaru po vlasech a jen tak lehce,přátelsky,do ní strčí.
"Nii-san..." Je jediné,co stihne Hotaru říct,než se Isamu vypaří z místnosti.Isamu vstoupí do kuchyně a Saburo na něho mlčky pohlédne.Ví,že tenhle kluk vypadá na první pohled tak statně,silně a velkoryse,ale uvnitř má citlivou duši.Isamu ví něco,co ví jen on a Saburo.Za žádných okolností nedovolí nikomu,aby jejich tajemství odhalil.A už vůbec si nehodlá připustit to,co ví,že se děje.Rozhodl se,že proti svému osudu bude bojovat.Nikdy nechce zemřít tak,jako jeho otec.Jeho čest se mu stejně nepodařilo zachovat,takže se nemá smysl pokoušet žít dál jako samuraj,plný oddání a věrnosti.Může ale ještě zachránit to,co někdo kdysi dávno zkazil.Isamu stále pevně věřil tomu,že to dokáže,ale to ještě nevěděl,že se všechno změní,během jediného věčera.



*The End Isamu's special part*

(Pokračování příště...)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 22. ledna 2010 v 21:14 | Reagovat

Fine, jak jinak :-) Jenom jedna výtka... Kdepak bereš ty čokoládově hnědý oči, cóóó?! :-D A čim to je, že v každý části jsou... ehm... nevhodné scény? :-D Já to furt řikám, samota strašně leze na mozek :-D

2 Miharu Miharu | 22. ledna 2010 v 21:52 | Reagovat

No,a já čekala,kdy tě konečně napadne,že je mám od toho šmejda.Víš čím to je?No,myslim,že tahle ještě nebyla tak strašlivá...budou horší:-D.A možná taky néééé:-D.

3 Lobelie Lobelie | Web | 22. ledna 2010 v 23:53 | Reagovat

[2]: No mě už to napadlo, ale znáš mě - já a moje cedníková hlava :-D Než já si vzpomenu, tak je svátek :-D No, upřímně doufám v to druhý... *perverzní druhé já: To první, to první!! :-D* Ale ještě na tom nejseš tak hrozně, až ho taky zabiješ, tak si popovídáme :-D

4 Lobelie Lobelie | Web | 23. ledna 2010 v 18:37 | Reagovat

Jéžiš... No je to normální?! Já už tam čtu "Chřipka minulosti" :-D

5 Mizaki Mizaki | 24. ledna 2010 v 14:39 | Reagovat

vzpomeneš si až když je svátek ??? to není tak dlouhá doba :-D...

6 Mizaki Mizaki | 25. ledna 2010 v 12:51 | Reagovat

btw- opět dobrý ;)....ale čím to že já v tom zmatek nemám ? :-D

7 Lobelie Lobelie | Web | 25. ledna 2010 v 19:43 | Reagovat

[6]: To si jenom myslíš :-D

8 animation-land animation-land | 25. ledna 2010 v 20:37 | Reagovat

Přesně tak,jen se nepřeceňuj.Kája si to myslela taky a přitom je vedle jak ta jedle:-D.

9 Lobelie Lobelie | Web | 25. ledna 2010 v 21:10 | Reagovat

[8]: No vidiš, tohle je podpora autora :-D Já neřikám, že mám správný tušení - ty mám jedině v případě, když tipuju, koho mi ještě hodlaj zabít :-D

10 Mizaki Mizaki | 27. ledna 2010 v 13:40 | Reagovat

ale neee...já myslela ne že mám dobrý tušení ale jakože to co si doted napsala že v tom zmatek nemám ale nehodlám se o tom s tebou bavit jelikož kdybych začala což začínám a kdybych pokračovala což snad nebudu tak bych v tom nakonec zmatek docela jistě měla jak tě znám(sebe takY     :-D)

11 Lobelie Lobelie | Web | 27. ledna 2010 v 15:07 | Reagovat

[10]: ... Čárky by nebyly? Blbě se to čte :-D

12 Miharu Miharu | 27. ledna 2010 v 18:56 | Reagovat

Naja...taky se v tom tak trochu nevyznám:-D...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama