Samurai II.-1.část

20. ledna 2010 v 15:52 | Miharu |  Příběhy
Je tu první část z druhé řady.Tak si ji užijte.Předem upozorňuji,že tento příběh přestává být vhodný pro děti.Aspoň pro děti mladší 12ti let (To nemá být zákaz,ale varování ).






Ráno se Hotaru probudila vyspalá a čerstvá.Cítila se,jako by se znovu narodila.Při pohledu na spokojeně oddychujícího Isamu se musela usmát.Rozhodla se ,že půjde k prameni,aby smyla všechnu špínu,vymyla z mastných a již patřičně zcuchaných vlasů kousky zaschlého bahna a taky,jak s hrůzou zjistila,když se podívala do zrcadla,i kousíčky zaschlé sražené krve a aby očistila tělo i ducha.Z poličky vzala bílé kimono,které používala téměř vždycky a teplý šál,který si přes sebe přehodila.Vklouzla do bot a už už chtěla jít,když si vzpomněla,že ještě nezjistila,co je na tom papírku.Zahrabala v dece,která ležela zmuchlaná na pokraji lůžka a vytáhla malý obyčejný papírek na kterém stálo:Zlatý bál.Hotaru povytáhla obočí.
"Zlatý bál...Co to má znamenat?" Pak se rozhodla,že se tím bude zabývat až později,odložila papírek na stolek a vyšla ven z domku.Před domkem stál Saburo a odhrnoval sníh.Vypadalo to,že je dobře naladěn. "Dobré ráno,Hotaru."
"Dobré,Saburo." Usměje se na něho Hotaru.
"Jak ses vyspala?" Zeptá se a když si ji přeměří svým jindy přísným pohledem,zjistí,že s ní není něco úplně v pořádku. "Stalo se něco?"
Hotaru byla vždycky upřímná a to jí zůstalo doteď.Nerada se vymlouvala,lhala,nebo podváděla.Ráda říkávala věci na rovinu. "Saburo,Isamu se vyspal s tou holkou."
Saburo se na chvíli zarazí,ale pak se vzpamatuje. "A vadí ti to?"
"To mi teda vadí!" Odsekne Hotaru ostře. "A neříkej mi,že to udělal kvůli mně,protože kdyby opravdu nechtěl,nedělal by to...Znám ho moc dobře."
"A co po mně chceš...?" Řekne v klidu Saburo a odhrábne další vrstvu sněhu.Potom zapíchne lopatu do jedné závěje a otře si z čela pot. "...Abych mu to zakázal?"
"No,to asi ne..." Přizná tiše Hotaru, "...Ale když to udělal jednou,nebude mu nic bránit v tom,aby to udělal znovu."
"Podívej,Hotaru,já mu nic nemůžu říct.Je dospělý,může si dělat,co chce." Poté větě opět uchopí lopatu a odhodí s ní další hromádku sněhu.
"Ne,to nemůže." Sykne naoko uraženě Hotaru.
"Hotaru,nechovej se jako jeho milenka,když je to tvůj bratr.Tak mu to dopřej."
Hotaru se ušklíbne a pochopí,že o tom opravdu nemá cenu diskutovat.Aspoň ne se Saburem.

Když dojde k prameni,kde prýští horká voda,s nevídanou radostí se svlékne a stoupne si pod proud.Očistí si vlasy,tělo a všechny rány,včetně té včerejší,od uspávací šipky.Jenom toho ducha se jí očistit nepodaří.
"Proč žárlím...Proč?Saburo má pravdu.Tak proč se tak chovám?" Více se pod vodou nezdržuje,aby nedopadla,jako tehdy v uličce,i když jí pořád není jasné,co se vlastně stalo a vystoupí zpod pramenů.Rozhodne se všechny problémy nechat odplavat i s lesním potůčkem,který se řine krajinou a začne ze sebe otírat kapky vody.Než si stihne vysušit vlasy,všimne si,že se kousek od ní něco mihlo.Kdyby neznala svého brášku,myslela by si,že je to nějaké zvíře. "Vylez,Isamu." Usměje se Hotaru a omotá kolem sebe plátno,kterým se otírala.
Isamu,sice nerad,ale vyleze zpoza stromu.
"Co tady děláš?" Zeptá se Hotaru přísným tónem.
Isamu pokrčí rameny. "Asi to samé,co ty.Jdu se umýt."
"Hmmm...Je ale zvláštní,že se jdeš umýt vždycky,když jsem tu já."
"Proč tu jsi vždycky první?" Zazubí se Isamu,aby zakecal to,jak ho Hotaru odhalila.
"Protože dřív vstávám." Usměje se Hotaru a vyplázne na něho jazyk.Začne se oblékat a zase si přes sebe přehodí šálu.
"Nevadím ti tu?" Zeptá se Isamu,když vidí,že už je to Hotaru jedno.
"Ne,mělo by,když mě šmíruješ snad každý druhý den?A navíc...jsi JENOM můj bratr."
Isamu se zatváří,jako by ho ta věta ranila a uhne pohledem,ale Hotaru se usmívá od ucha k uchu.
"Kdo ti dal tu pozvánku?" Vyzvídá Isamu.
"Ten kluk,co mně pomohl utéct...Co to vlastně je?"
"Je to vzácná pozvánka.Vypadá obyčejně,ale když jí rozsekneš,zjistíš,že je zlatá.Ten bál se koná jednou za pět let a je to na počest těch,kteří mají zlatou krev.Lépe řečeno,noc těch,co jsou z královského rodu.Dobře si ji schovej.Na ten bál se marně pokouší dostat tisíce lidí..."Pak si začne svlékat svršky. "...I když nechpu,proč ji dal právě tobě.Hotaru se odvrátí a pak se raději rozběhne zpět k domku,jen jí od nohou létá sníh.

Zanedlouho zastaví,vydýchá se a jde pomalu pěšky.Užívá si ranní procházku lesem.Po chvíli se opře o jeden ze stromů a podívá se do oblak.Na malou chvilku zavře oči a zasní se.Na tváři jí naběhne úsměv.Když vtom se na ni vyřítí dva zvláštní muži s dýkami.Hotaru se pořádně poleká.Nemá s sebou nic,čím by se mohla bránit.Jeden-ten svalnatější jí popadne zezadu a proto provede Mawate (obrat),čímž mu podrazí nohy.Muž ztratí rovnováhu a Hotaru se do něho opře tak,že skoro upadne na zem.Pak ho kopne do rozkroku,dá mu ránu mezi oči a práskne mu hlavou o své koleno.Muži okamžitě začne vytékat z nosu krev a složí se k zemi.Ten druhý to sleduje a do obličeje se mu nahrne krev.Je sice drobný,ale vypadá,že má obrovskou sílu. "Ty děvko!!!"Zařve na ni,co nejhlasitěji a vytasí svoji dýku. "Zdrhej,než se ti něco stane." Hotaru se nenechá rozhodit,na chvilku zazmatkuje a poté si jen zkříží ruce na prsou a řekne:"Já nikdy neutíkám!" V duchu si říká,že snad musí mít i mozek rudej,z toho jak moc lže,ale zachová chladnou hlavu."Spíš mi řekněte,co jste po mně chtěli?"
"Nic!Jen ti říct,že přivoláváš našemu klanu zkázu!"
Teprve v tu chvíli si Hotaru uvědomí,že nemůže vypadat jako kluk.Dlouhé vlasy se jí kroutí a sahají jí až po pás a v bílém kimonu se jí rýsují prsa,boky a celá její ženská postava.
"Do hajzlu," Sykne Hotaru. "To jsi neměl!!!"
"Ne,to ty jsi neměla!" Křikne muž a vrhne se na ni s dýkou. "Nenechám tě,abys nás všechny zničila!"
Hotaru je naprosto jasné,že jestli muže nezabije,dopadne to všechno špatně.Právě ve chvíli,kdy na ní míří svou dýkou,mu Hotaru pevně chytne ruku.
"Já se nenechám zabít,kvůli jednomu debilovi z klanu!!!" Zařve na něho,že to musí být slyšet široko daleko a muž se na chvíli zarazí.Hotaru mu zmáčkne ruku tak silně,jak jen může a dýka muži vypadne z ruky.Muž zasyčí bolestí,o to větší má ale přehled,jak je Hotaru silná a svalí jí na zem.Hotaru je už v jeho moci a nemůže nic dělat,protože muž je silný a má ji pevně pod kontrolou.Hotaru do zad nesnesitelně pálí ledový sníh.Muž se oblízne.
"Aspoň k něčemu seš dobrá." Chce z ní servat bílé kimono,ale Hotaru si ho brání.Muž neváhá a roztrhne ho.Hotaru propadne zoufalství a bezmoci. "Pusť mě!!!"
"Ale zlato,můžeš být ještě ráda,že tě nezabiju." Prohodí muž s úsměvem.
"To mě snad radši zabij!" Zakřičí znovu.
"No tak,přestaň,už jsem si pěkně dlouho nevrznul."
Hotaru neví,co má dělat.Muž je docela mladý.Ošklivý také není.Ale Hotaru se hnusí.Když jí muž políbí a ona ucítí jeho jazyk ve svých ústech,neovládne se a hryzne ho do něj.Muž se od ní okamžitě odlepí a vydá ze sebe bolestný výkřik.Vyplivne krev,která je v bílém sněhu až moc dobře vidět a zařve na ni z plných plic:"Ty krávo jedna!!!"
V tu chvíli,kdy to na ni zařve,ho kdosi surově chytne za vlasy a vytáhne ho na nohy.
"Co si o sobě myslíš,parchante?!"Vyjede na něho Isamu a vypadá dost rozzuřeně.V obličeji je rudý a v očích má nenávistný výraz.Vrazí muži pěstí mezi oči hodně silnou ránu,čímž ho okamžitě omráčí.Jediné,co muž ještě vidí,jsou jen hvězdičky a pak tma!
"Zabít ho nemůžeme.Patří ke klanu a měli bychom problém.Takhle si stejně na nic nevzpomene." Poznamená ještě Isamu a potom podá vystrašené Hotaru ruku,aby mohla vstát. "Hotaru...To se mi mstíš?" Zeptá se smutným hlasem Isamu,ale když si všimne omráčeného i druhého muže,pochopí,že šlo pouze o náhodu.Proto jen narovná Hotaru kimono a zadívá se jí do očí.Chvíli do nich zírá a pak šeptne: "Máš čokoládové oči.Tak jako,když...ehm...Už odmala."
Hotaru nechápe a pokouší se vykroutit,ale Isamu ji nepustí.Naopak.Přitáhne jí blíž k sobě a obejme ji. "Jsi neskutečná průšvihářka."
"Vždycky jsi mě zachránil." Špitne Hotaru,stále ještě zaskočená Isamovým chováním.Isamu ji ale vyvede z omylu. "Vždycky tě zachráním."

Když dojdou k domku,Hotaru vejde do kuchyně a rozhodne se pomoci Aimi se snídaní.Saburo,který právě skončil s odhrabováním sněhu,popadne Isama,otvírajícího vchodové dveře,za košili a odtáhne ho za roh,kde ho přitiskne ke zdi.Ještě se však vrátí,aby zavřel vchodové dveře.O chvíli později zase stojí před Isamu a probodává ho vražednými pohledy. "Blbče!!!"
"Co jsem provedl?" Zeptá se Isamu nechápavě.
"Něco takovýho si v naší situaci nemůžeme dovolit!Pořád ti říkám praskne to,ale ty se vůbec neovládáš.Neustále ji přivádíš do nějakých nesnází a teď ještě tohle!"
"Taky jí z nich vždycky dostanu." Zazubí se Isamu a zatváří se vševědoucně.To ale Sabura rozčílí totálně.Zrudne v obličeji a vrazí Isamovi pořádnou facku,jen to pleskne.Isamu se zamračí. "Jak o tom vlastně víš,když jsi u toho nebyl?"
"O čem zase?Já teď nemluvím o tom,jaké průšvihy jí způsobuješ."
"Ehm...Tak o čem mluvíš?" Nechápe Isamu a položí si ruku na zčervenalé místo.
"Isamu,nedělej ze sebe ještě většího debila,než seš!"
"To bylo upřímný."
Plesk!Další facka."Nezakecávej to,rozumíš?!" Saburo po něm dost ostře vyjede.
"Už tak vypadá jako holka,kdyby ji muži z klanu neznali odmalička,zajisté by to poznali.A ty místo toho,aby ses snažil s tím něco dělat,chováš se ještě takhle!Vždyť i ona už začíná něco cítit!Měli jste odsud vypadnout už dávno a teď jste mohli žít spokojeně,jako rodina,ale to ty né!Jsi takovej hlupák a ještě si budeš v téhle situaci začínat milostný život!!!"
Teprve teď jako by Isamovi došlo,co má Saburo na mysli a zvážní. "Saburo...Myslíš to vážně?" Zeptá se Isamu hodně tiše.
Plesk!Plesk! Dvě mohutné facky mu přiletí každá z jiné strany,až se Isamovi spustí z nosu i z pusy krev,která se začne v podobě úzkého pramínku řinout ven.Tentokrát přejde Isama humor úplně,protože pochopí,že to Saburo myslí naprosto vážně.
"Saburo...Já...Nemůžu za to."
"Děláš si to sám!"
"Saburo..." Isamu chce ještě něco říct,ale Saburo mu skočí do řeči:"Jsi hlupák!"
"Tohle si nezasloužím." Hájí se.
"Ne,Isamu...To ona si to nezaslouží." Sykne jedovatým tónem a pak ho opět chytí za košili a tentokrát s ním praští o zem.
"Nemůžeš vědět,co to je,když jsi nikdy nic podobnýho nezažil..." Šeptne Isamu a tak,jak tam sedí,se zoufalým výrazem v obličeji,krví stále ještě kapající do sněhu,zavře oči a jeho bezvládné tělo se pomalu sveze do sněhu.
Isamu nikdy nenechal nikoho,aby s ním zacházel takhle hnusně.Teď to byla však úplně jiná situace.Saburo to nechápal a ani nemohl.Nikdo nemohl pochopit jeho pocity.Muka,která prožíval skoro celý svůj život se neustále stupňovala.Teď sice ležel v bezvědomí,zabořený v závěji,ale i přesto cítil,že to už nevydrží.Že se musí něco stát.Dívka,která ovlivnila celý jeho život je ztracená a muž,který byl vždycky po jeho boku a dodával mu odvahy,ho teď zpráskal a seřval,jak malého rozmazleného fracka.To si opravdu nezasloužil.


(Pokračování příště...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbilo se vám prvních pět dílů?

Ano 100% (5)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 20. ledna 2010 v 21:19 | Reagovat

Mno, bordel v tom mám dobrej, tak doufám, že jsi spokojená :-D Ale mám jisté tušení... Ale řikat ti ho nebudu, snad až jestli se potvrdí :-D

2 Miharu Miharu | 20. ledna 2010 v 21:26 | Reagovat

Já ti to taky řikat nebudu.Jsem zvědavá jestli máš správný tušení.

3 Lobelie Lobelie | Web | 20. ledna 2010 v 21:36 | Reagovat

Nemám, ale neřeš :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama