*Samurai*-5.část

18. ledna 2010 v 17:28 | Miharu |  Příběhy
Neáno...Další pokračování NN-jinak samuraje s hvězdičkama,ale to je jedno.Připravuju pro vás spóustu překvápek...Mimochodem tohle bude takový speciálek-delší část.Jo a tenhle díl je tak trochu...no...ehm...Proč to okecávat.Prostě napíšu...

!NECENZUROVÁNO!





Když se Hotaru pomalu,ale jistě opět probudí k životu,necítí se nijak zvlášť dobře.Víčka má ztěžklá a slepená k sobě.Cítí však,že už neleží v bahně,oblečená v kimonu nasáklém zapáchající tekutinou.Víčka by moc ráda otevřela.Zvlášť,když nad sebou uslyší cizí hlasy.Jenže...Nejde to!Jako by je k sobě měla něčím přilepené.Byla moc unavená.Strašlivě unavená.Cítila nepopsatelnou únavu,ale...Nechtěla...nechtěla usnout!Snažila se zůstat vzhůru co nejdéle,ale nepřemožitelná ospalost jí to nedovolila.Už už upadala do něčeho,čemu by se dali říct mdloby,ale najednou se k ní několik hlasů přiblížilo a slyšela je srozumitelněji.
"Co s ní ale teď uděláme?!" Ozval se kousek od Hotaru jemný ženský hlas.
"To je jednoduchý...Zabijem ji!Když ji necháme žít,vrátí se k nim a zabijou oni nás." Zaburácí hluboký vážný hlas dospělého muže.
"Ne!To je kruté.Tímhle stylem stejně brzy zemře,tak..." To je poslední věc,kterou Hotaru zaslechne.Hlas patřil asi tak sedmnáctiletému chlapci.Hotaru znervózní,ale pohnout se nemůže.Nemůže zvednout ruku,otevřít oči,skoro ani pohnout ústy.
"N-n-nech-ci umm-řít..." Pokusí se vyslovit co nejsrozumitelněji,ale z jejích úst vyjde nějaký prapodivný zvuk.Dále už se nepokouší o nic,protože ji přemůže temnota.Už neslyší žádné zvuky,necítí ruce ani nohy.Její mozek prostě vypne!!!

Když se Hotaru probere znovu,necítí se už tolik unaveně,avšak otevřít oči je pro ni stále ještě namáhavé.
"Řekli,že zemřu.To je to se mnou tak zlé?" Položí si v duchu otázku,ale neodváží se jí říct nahlas.Navíc na to nemá sílu.Je vyčerpaná.Po krátké době usne znovu.O několik hodin později ji probere zvláštní pocit.Najednou nemůže popadnout dech.Opře se o lokty a zakucká se.Z plic tak dostane zbytky odporné tekutiny.Usne,ale tentokrát už to není dlouhý spánek.O hodinku později se vzbudí a zjistí,že už může otevřít oči i pohnout rukou.Unaveně odlepí víčka od sebe a rozhlédne se po nevelké místnosti.Nad ní se sklání služebná s milým výrazem v obličeji.
"Já...nechci..." Zamumlá znaveně Hotaru.
"Co nechceš?" Podiví se služebná otázce.
"Ne-nechci...umřít...Kde je I-sa-mu???" Vynaloží Hotaru veškerou sílu,aby mohla služebné položit jedinou otázku.
Služebná si reakci Hotaru vyloží tak,že se ještě pořádně neprobrala a mávne nad tím rukou.
"Raději se ještě prospi." Navrhne Hotaru.
Hotaru návrh s radostí přijme a neváhá zavřít oči.

O dva dny později se Hotaru doopravdy probere.Cítí,že už se může hýbat,může otevřít oči a dokonce by se ráda posadila.Ještě chvíli však čeká.Chce si užít ještě chvilku klidu,než zase vstoupí do kruté reality.Blažený klid...Ale...Hotaru ucítí ve svém okolí něčí přítomnost.Nejsitě otevře oči.
"Vítej zpátky." Skloní se nad ní sedmnáctiletý chlapec.Vedle něj stojí ještě jeden starší muž a dvě ženy.Jedna vypadá jako ta služebná,která se o ni starala,i když...Hotaru si už nemůže vzpomenout.A druhá dívka je na první pohled bojovnice.Stojí,dívá se do prázdna a ve tváři má nijaký výraz.Na sobě má kimono,v ruce drží katanu a dlouhé vlasy jí splývají přes ramena.Hotaru se okamžitě zmocní mírná závist.
"Tak dívka,jo?A já myslel,že v klanu Manabu nesmí být ženy."Ozve se druhý-starší muž.
"Nesmí."Zavrtí Hotaru hlavou a začervená se. "Kde to vlastně jsem?Co se stalo a kde je nii-san???" Zazmatkuje Hotaru.
"Klid,jsme z klanu Joben.Ležela jsi v blátě.Naši muži tě našli.Byla jsi dva týdny v bezvědomí."
"A vy se nezlobíte?Jsme vaši úhlavní nepřátelé."
"Co zmůže jedna dívka?" Pokrčí mladík rameny,což se Hotaru dotkne.
"A jaké se mnou máte úmysly?" Sykne ostrým hlasem na všechny.
"Jaké asi?Prostě tě využijem pro naše účely." Vyjede na ni dívka,která přestane zírat do blba.Služebná ji však uskrovní. "Sklapni,Miu!Neboj se,odpočineš si tu a zůstaneš zde.Do vaší vesnice se ale vrátit nemůžeš.Jestli tě odhalí,Watanabe tě zabije!" Služebná na Hotaru soucitně pohlédne.Hotaru se nahrnou slzy do očí,ale potlačí je.
"Tsss...Hraje si na kluka a přitom jí je do breku." Ušklíbne se mladá bojovnice a poté nasupeně odkráčí pryč a nezapomene za sebou prásknout dveřmi.
"Já-já-já-já nechci!" Služebná jí pohladí po vlasech.
"Co nechceš?Máš to těžké,že?" Hotaru přikývne,načež se oba muži seberou a odejdou pryč.S Hotaru zůstane v pokoji jen služebná.
"Já vlastně...nevím..." Zamumlá Hotaru a zase si lehne.
Služebná začne vysvětlovat. "Naši muži tě zachránili.Měla bys jim být vděčná,protože to dělat nemuseli.Ale všimli si,že jsi dívka a nezasloužíš si být trestána za to,co udělal tvůj bratr.Po celou dobu,co jsi byla v bezvědomí,jsem se o tebe starala.Nalokala ses moc vody,ale to není vše.Byl tam totiž vypuštěn i jedovatý plyn." Dokončí služebná proslov a postaví vedle Hotaru šálek čaje,ze kterého Hotaru okamžitě usrkne.
"Ale...Kde je můj bratr?" Zeptá se znovu znepokojeně.
"O něho se nestarej.Odteď žiješ tady." Odsekne jí poněkud nejistě služebná.
"Já to ale chci vědět.Proč sem pro mě ještě nepřišel?"
"Víš,nechci tě strašit,ale nedělej si zbytečné naděje.Myslíme,...Myslíme si,...My...řekli bychom,že tvůj bratr...je mrtvý!" Odpoví služebná,kousne se do rtu a čeká na reakci Hotaru.Ta je však překvapivá.Posadí se a oklopí do sebe šálek s čajem.
"Není možné!Isamu se jen tak zabít nenechá.Na to ho znám moc dobře!"
"Mysli si,co chceš,ale podle mě to nemohl přežít."
Hotaru zapochybuje a pomyslí si,aniž by to vyslovila nahlas. "Pravda je,že by pro mě dávno přišel."
To,že větu nevysloví nahlas,jí moc nepomůže,protože služebná její obavy vycítí.
"To je moc hodný bráška.Místo toho,aby tě nechal utéct,uteče sám.Zbabělec."
"Ne...Tak to není.Měla jsem utéct,jenže jsem ho neposlechla."
Služebná pokrčí rameny a vezme špinavé povlečení.
"Nepokoušej se zdrhnout!" Nařídí ještě Hotaru a odejde pryč.Hotaru za ní mrskne polštář,který se zarazí o dveře a spadne na zem.
"Na to teď nemám nejmenší náladu,ale počkejte zítra!!!" Pak se vyčerpaně svalí na lůžko a odfrkne si. "Pche!Nii-san není mrtvý a já tu už zítra nebudu!!!"

Isamu stojí na cestě zasypané sněhem a dívá se do očí té dlouhovlasé dívce,která ještě před chvílí stála u lůžka Hotaru.
"Chtěl jsem ji unést,ale uvědomil jsem si,že do domu neproniknu a násilím to nejspíš nepůjde." Zašeptá rychle Isamu a neustále se ohlíží,jakoby je měl kdosi sledovat.
"Takže sis vymyslel lest,jo?" Podotkne dívka.Isamu horlivě přikývne.
"Pomůžeš mi?" Optá se jí neklidně.Dívka si prohrábne dlouhé vlasy a poupraví kimono.
"Hmmm,něco takového nemám v popisu práce,ale tvojí sestře se stýská.Pomůžu ti."
"Výborně..." Promne si Isamu ruce. "Vypadala jsi jako mrcha." Rýpne si a dívka se naoko urazí,ale poznámce více nevěnuje pozornost.
"Zaplatit chceš teď,nebo až potom." Zeptá se Isamu a vytáhne z kimona měšec.
"Vezmu si od tebe zálohu." Prohodí koketně dívka.
"Dobře...Kolik chceš?" Isamu si vysype do dlaně nějaké peníze,ale dívka je vezme a vhodí zpět do váčku.Isamu se zatváří poněkud nechápavě.
"Tak...Co chceš???"
Dívka se k němu přiblíží a otře svou tvář o tu jeho. "Nechci peníze.Nezajímají mě..."
Isamu nechápe a zmateně povytáhne obočí.
"...Ale...Ty jsi fešák." Špitne dívka jen tak mimochodem.
Isamu najednou okamžitě pochopí,o co dívce jde a zůstane na ni zírat,jako kdyby právě spadla z višně. "Děláš si legraci?!"
Dívka se k němu přestane lísat a probodne ho pohledem. "Já ti pomáhat nemusím!Myslela jsem,že to děláš pro svou sestru!"
Isamu si vzpomene na Hotaru a povolí. "Tak dobře,ale jen pro tentokrát.Víc už po mně nechtěj."
"Neměj strach milý Isamu." Zacukruje svým sladkým hláskem dívka.Hned na to popadne Isamu za ruku a odvleče ho do blízké opuštěné stodoly narvané snad až po okraj voňavým senem.Ve stodole je příjemné teplo a dívka odtáhne Isamu dozadu,až na druhý konec stodoly a posadí se.Ještě na něho vrhne významný pohled. "A snaž se,ať to stojí za to."
Isamu není nijak nadšený,ale pro záchranu Hotaru hodlá udělat cokoliv.Koneckonců...žen není nikdy dost a pro klan Manabu ten půst platí alespoň desetinásobně.Chvíli nečinně postává a váhá a dívka sedí,culí se a čeká,co Isamu udělá.
"Už mi nezbývá moc času.Můžou mi klidně zabít sestřičku." Probleskne hlavou Isamovi hrozivá myšlenka.Pak už na nic nečeká,vytasí katanu,což dívku zaskočí a rozsekne jí šátek,kterým má utažené kimono,vejpůl.Dívka se zatváří jako dračice a udělá to samé i jemu.Isamu z ní strhne kimono a napadne ho něco,jako že takhle drsnou holku ještě nepotkal,také nemohl,když v klanu Manabu být žádné nesmí a potom už o ničem nepřemýšlí a vrhne se na dívku.Ta ho svalí do sena a po chvíli si to mezi sebou rozdávají.Isamu už dávno pochopil,že se dívka mužů nijak neostýchá a proto se s ní zvláštně nemazlí a bere to pěkně natvrdo.Po nějaké době řádně prožitého sexu,leží ti dva na seně vedle sebe.Dívka se k němu tulí,jako kdyby jí odjakživa patřil,ale ani Isamu se netváří vyloženě nespokojeně.Spíše naopak.Dívka se zasměje.
"Musím říct,že jsi byl lepší,než jsem čekala."
"Doufám,že budeš stejně dobrá při záchraně mé sestry."
"Neboj se Isamu,nezklamu tě.Splním,co jsem slíbila,ale..."
"Eh?"
"...Kdybys měl ještě někdy náladu...Dej mi vědět."
"Hmmm..." Zabručí Isamu a dívku jemně odstrčí. "Nezapomeň,jak jsme se domluvili."
Dívka se usměje a zamává na právě odcházejícího Isamu,který si v rychlosti oblékl kimono a teď už si to kráčel pryč ze stodoly.Dívka se znovu zasměje a pohodí hlavou,až se její tamvé dlouhé vlasy zavlní.I přesto,že měla za sebou fyzicky náročný výkon,nevypadala ani trochu unaveně.Isamu je na tom o něco hůř.Vypadá jako zpráskaný pes a vleče se domů jak tělo bez duše.Sotva za sebou zavře dveře,posadí se na židli,položí si hlavu na stůl a usne.Aimi a Saburo nestačí zírat.

Hotaru si zatím stihne prohlédnout celý pokoj.Na prohlížení tam toho sice moc není,protože pokoj není moc velký,ale Hotaru si všimne nenápadných obrazců,které jsou rozkresleny na stěnách.Lehce je ohmatá a zjistí,že obrazce nejsou nakreslené,ale vyryté.
"To je zvláštní,každé stejné obrazce jsou vyryty naproti tomu druhému." Hned na to se pochválí,jak je po dvou týdnech strávených v bezvědomí mimořádně bystrá.Zničehonic jí bleskne hlavou nápad.Potichu otevře dveře a vystrčí svou střapatou hlavu s vlasy svázanými do culíku na chodbu.Když zjistí,že je prázdná,vyjde ven,sejde schody dolů a už už se chystá vyplížit z domu,když vtom jí svalnatý muž chytí za rameno.
"Kampak děvče?" Zahromuje.Hotaru předstírá bezmoc a v nejlepší chvíli se mu vyškubne,ale muž je příliš rychlý a hlavně silný.Tentokrát Hotaru rychlé nožky a mrštnost nepomůžou.Muž jí vezme a odvede ji zpět do pokoje,který pro jistotu zamkne na dva západy.Hotaru se zmocní zoufalství. "Co teď budu dělat?Jsem tu zamčená a Isamu nikde..." Aby si udržela důstojnost ženy,kterou stále ještě i přes chlapeckou duši má,si rozpustí vlasy a rozprostře je kolem sebe. "...Nii-san...Přijď si pro mě.Dostala jsem tě do problémů,vím to.Ale ty nejsi mrtvý...To vím taky.Měla jsem tě poslechnout.Mám tě ráda...Vrať se pro mě...Nii-san..." Najednou se ozve zaklepání na dveře a ty se vzápětí odemknou.Hotaru zbystří,když dovnitř vstoupí dlouhovlasá bojovnice-Miu,která se nechala podplatit Isamu.
Postaví před Hotaru jakýsi hrníček a usměje se na ni. "Vypij to,ještě se uvidíme."
Bez jakéhokoliv dalšího slova odejde a zase zamkne,aby nebyla moc nápadná.
Hotaru k nápoji přičichne a protože dívku považuje za mrchu a nemá v úmyslu jí věřit,usoudí,že není příliš vhodné to pít.
"Cítím z toho konopí.Určitě je to naschvál,aby to překrylo pach jedu." Pomyslí si Hotaru a nechá nápoj nápojem.Nemohla však tušit,že udělala obrovskou chybu.


Hotaru raději zkoume tajemné znaky na stěně a má nutkání se jich dotýkat.Po chvíli,když stále nic nevymyslí,si povzdychne a opře se o stěnu.Ta se však zničehonic začne propadat a ve zdi je najednou otvor.Hotaru přemůže zvědavost. "Co když...Je to cesta ven?" Odváží se a vleze dovnitř,načež se za ní dvířka zaklapnou.Postupuje dál chodbou a za chvíli už musí lézt po čtyřech,protože se chodbička zúží.Zanedlouho se chodbička promění zase v obyčejnou chodbu,která však nevede daleko a za chvilinku už má Hotaru problém protáhnout se.
Vtom se ze zdi vysunou bodáčky,kterými Hotaru i přes svou drobnou postavu jen tak tak proleze.Když si myslí,že už je nástrahám konec,zavadí o zvláštní provázek a do ramene jí vstřelí šipka-malá,ale s uspávacím účinkem.Hotaru sykne bolestí a šipku si z ramene vytrhne,ale i přesto se jí zmocní únava.Cítí,jak jí polapili nějaké sítě a táhnou jí někam pryč.Hotaru se maličko vzchopí,ale ze sítí se vyprostit nedokáže.
"Tak takhle to je!Musí mít tisíc pastí,aby se ubránili,tupci!" Musela však uznat,že promyšlené to měli opravdu dobře.Najednou se ale stane něco nečekaného.Hotaru ucítí tlak a sítě se zase spustí dolů.Když se z nich Hotaru vyprostí,zjistí,že ten kdo ji ze spárů sítí vysvobodil,je tentýž mladý kluk,který jí tehdy zachránil,když jí chtěli zabít.Ten,který se jí tenkrát zastal.
Hotaru tuší,že s ní nemá dobré úmysly.
"Pusť mě ty hajzle!!!Co si myslíš,že děláš?!" Zaječí na chlapce.
"Myslím,že ti právě teď zachraňuju život." Řekne kluk s klidem.Hotaru na něj chce spustit,ale než to stihne,chlapec jí položí dlaň na ústa. "Buď potichu.Uslyší nás a budeme mít průser oba dva!"
"Chceš říct,že mi pomáháš?" Zeptá se nejistým hlasem.
"Dá se říct,že ano.Kdybys tu zůstala,později by tě zabili.A...Takové dívky jako ty,by bylo zatraceně škoda.Chovají se mile,ale jsou nenávistní.Stala by ses pro ně hrozbou,protože jsi tvrdohlavá a silná." Vysvětlí jí chlapec důvod záchrany.
"Vážně?" Zeptá se Hotaru,chlapec přikývne a odemkne jí několik zámků na mohutných,téměř neviditelných dveřích za všemi pastmi.Naposledy chytne Hotaru za ramena a zadívá se jí hluboko do očí. "Bež,nikde se nezdržuj a dávej si pozor,ať tě nikdo nevidí." Když větu dořekne,vtiskne ještě Hotaru do dlaně něco,ale Hotaru nevidí co to je,protože v chodbě je celkem tma.Proto stiskne věc pevně v dlani a chce už jít,ale chlapec jí stále drží a ramena,jako by jí ani nechtěl pustit.
"Nevím,jak ti jen poděkovat." Šeptne Hotaru a chlapec se jí pohledem vryje opět hluboko do očí.A nebo možná ještě hloub-do srdce.
"Neděkuj a běž!" Znělo to skoro jako příkaz.Chlapec pustí její ramena a vystrčí jí ze dveří.Potom,co jí věnuje svůj poslední pohled,rychle za sebou zabouchne dveře a uzamkne všechny zámky.Chvíli na to uslyší blížící se něčí kroky a než se stihne vzpamatovat,ozve se za ním dívčí sladký hlásek.
"Díky,Ichiru..." Ichiru se prudce otočí,když zjistí,že za ním stojí Miu a má výbornou náladu.
"...Víš,právě jsi mi ušetřil práci."
"Hmmm...Nemáš zač.Nebyl to žádný problém." Poznamená Ichiru stroze.
"Ne...Ale stejně se cítím provinile,že já jsem byla odměněna a ty ne."
"Můžeš mi to vynahradit,ale...jak?" Ichiru se zazubí a poškrábe se ve vlasech.
"Já bych věděla!" Vyhrkne Miu,pyšná na to,že vymyslela tak geniální nápad.
"To ne,Miu..." Řekne Ichiru dřív,než Miu stihne říct něco dalšího.Nejspíš její úmysly dobře zná.Miu se najednou zatváří zklamaně.
"Jejda...Miu,doufám,že jsi TO nechtěla po jejím bratrovi."
"No a co má být...?" Odsekne, "...Pro její záchranu by udělal cokoliv,je rozumný.A navíc...byl úžasnej." Miu se celá rozplývá a přitom škrtne sirkou a zapálí si cosi usušeného,zarulovaného v kousku papírku.
Ichiru tiše zakleje "Ty jsi fakt neskutečná.Tohle je vydírání." Zaboří si hlavu do dlaní. "A nehul pořád."
"Přestaň...Jsi moc slušný."
"Zato ty jsi zvrhlá."
"A proč jsi ji vlastně zachraňoval?" Nastane chvíle mlčení.Miu si nedá pokoj. "Líbí se ti.Že mám pravdu?" Nastává opětovná chvíle ticha.Najednou Ichiru vytrhne Miu z ruky ruličku a pořádně si z ní potáhne.Pak jí Miu vrazí zpátky do ruky a Miu na něj vyjeveně civí.Skoro si začne dělat starosti. "I-chi-ru...Stalo se něco?" Zase ticho.Miu raději neříká už nic.Jenom stojí a mlčí.

Hotaru běží vesnicí a touží po jediné věci.Být už odtamtud pryč a vidět zase bratra.Pot z ní už teče stružkou,ale nezastavuje se.Běží dál,plnou rychlostí,co nejrychleji za Saburem,Aimi a hlavně za jejím drahým nii-san.Není mrtvý...On není mrtvý!Hotaru to ví,je si tím jistá,ale najednou jako by zapochybovala.Má strach-strach,že jí někdo chytí,odvede jí nazpět a nebo hůř-zabije ji.Má strach,že už to neuběhne.Spolu z trochou uspávacího jedu v krvi si nepřipadá zrovna sebejistě.Ale větší strach,než z pořádného lánu cesty,který ji ještě čeká,má strach z toho,co se dozví,až přijde domů.
"Je nii-san opravdu mrtvý?Co když ano?Co když mi nelhali?Neměla bych víc pro koho žít."
Více otázek jí hlavou proběhnout nestihne,poněvadž uslyší něčí kroky.Naštěstí je poblíž zděný záhyb,kam se může bezpečně schovat.Po chvíli se jí začne zdát,že kroky znějí váhavě a ostražitě,jako kdyby tam někdo neměl co dělat,stejně jako ona.Nejistě vykoukne zpoza záhybu a spatří známou postavu.Nadšeně vyběhne z úkrytu.
"Nii-san!" Skočí mu okolo ramen a Isamu jik sobě co nejpevněji přitiskne a prohrábne jí rukou dlouhé rozpuštěné vlasy,které jsou již mastné,pokroucené a špinavé od bahna a hlíny.
"Hotaru..." Zašeptá a přitiskne jí k sobě ještě pevněji.Hotaru moc často neplakala,ale teď už své slzy nedokázala dál zadržet.Začnou jí vytékat z podvíček slzy jako hrachy,které pokaždé dopadnou pod nohy a jak jsou teplé,rozpouští do sněhu malé dírky.Hotaru neskrývá svou lásku k bratrovi a tiskne se k němu.I Isamu má co dělat,aby potlačil slzy a nakonec mu stejně začnou klouzat po tvářích.
"Hotaru,odpusť mi to,jestli můžeš...Tolik jsem se o tebe bál.Chtěli tě zabít.Bál jsem se,aby nebylo pozdě."
"A co já o tebe?Řekli mi,že jsi mrtvý.Nevěřila jsem tomu a pořád jsem čekala!" Hotaru vzlykne. "Čekala,až si pro mě přijdeš."
Isamu pustí Hotaru z obětí a pro změnu jí vezme do náruče. "Tady zůstat nemůžeme.Za chvíli jsme doma,ale musíme si udělat ještě malou zastávku."
"Pusť,půjdu sama."
Isamu si nedá říct a pustí Hotaru,až u Kamiho domu."Počkej v chodbě." Pozorně si jí prohlédne, "Teď moc jako kluk nyvpadáš." přizná a poté vejde dovnitř.
"Zdravím,máme první svitek.Nemohli jsme ho přinést dřív.Měli jsme problémy."
"V pořádku.Zvládli jste to.Ale co ostatní svitky?"
"To nevím,ale my tam už nemůžeme.Obyvatelé klanu Joben jsou pěkný krysy!!!Ale mám nápad.Trénujeme nového chlapce."
"Opravdu?Jak se jmenuje?"
"Sachio,pane."
"Výborně,běž domů.Je noc.Někdy mi sem toho chlapce přiveď."Navrhne Kami a Isamu se odlehčeně usměje. "Samozřejmě,pane."
"Dobře,děkuji vám oběma."
Isamu přikývne,ukloní se a odejde.Hotaru ukáže vztyčené palce na znamení úspěchu a společně se vydají domů.

Když oba vstoupí zdrchaní do domku,Aimi se vyděsí,jakmile uvidí jejich znavené a pomlácené výrazy a Saburo jen mlčky zavrtí hlavou,ale posadí Hotaru na židli a oběma naleje čaj.Aimi mezitím přinese dvě tlusté deky a jednu přehodí přes Isama,druhou přikryje Hotaru.Za celou tu dobu ani jeden z nich nepromluví.Saburo jejich návraty,kdy přicházejí domů polomrtví,zná a Aimi se promluvit neodváží.O to více se činí.Zatímco sní Isamu a Hotaru rýži s kari a sushi a vypijí čaj,Aimi jim odestele lůžka.Potom ti dva už na nic nečekají a beze slova se odeberou do vedlejší místnosti.Hotaru se převlékne,zachumlá se do deky a teprve pak se atmosféra trochu uvolní. "Proč jsi nepřišel dříve?" Zašeptá Hotaru.
"Zkoušel jsem to,ale nikdy jsem se tam nedostal a mužů tam bylo moc,na to,abych je zabil sám.Potřeboval jsem plán."
"Takže to ty jsi požádal toho kluka?"
"Kluka?Jak to myslíš?" Zeptá se Isamu a v tu chvíli si Hotaru vzpomene na věc,kterou jí chlapec vtiskl do dlaně.Rozbalí to a zjistí,že jde o malý paírek.Je však příliš velká tma,aby to dokázala přečíst.
"Zachránil mě nějaký kluk."
Isamu vykulí oči. "Byl jsem domluvený s tou mladou holkou."
"No,přinesla mi něco,ale já to nechtěla pít.Myslela jsem,že v tom je jed."
Isamu zakoulí očima a vzdychne.Víc ale neřekne.Zato Hotaru pokračuje a když si Isamu lehne vedle ní,stiskne mu ruku. "Nii-san,kolik jsi jí dal?"
Isamu se zatváří maličko pohoršeně."Ona...Nechtěla peníze."
"Nic jsi jí nedal???"
"No,to zase ne..." Přizná Isamu barvu.
"Nii-san..." Hotaru odtuší, "Vyspal ses s ní,že?" Podle jeho mlčení ví Hotaru moc dobře,že má pravdu.Isamu je v tu chvíli rád,že je v místnosti tma,protože jinak by Hotaru viděla,že zrudnul jako rajče.A to se mu nestává často.
"Ano,ale udělal jsem to jen kvůli tobě.Nezlobíš..se?"
"Nemám proč,bylo to tvé rozhodnutí." Nadhodí Hotaru klidně,v duchu jí to však nedá spát.Žárlí snad?Žárlit na vlastního bratra?Co se s ní jen děje.
Isamu si ji k sobě přitáhne. "Vím,že je to těžké,ale odpusť mi...někdy...Odpusť mi všechno,co jsem ti kdy udělal."
Hotaru se usměje. "Tobě odpustím vždycky...nii-san."
Isamu jí úsměv oplatí a usnou spolu,zahalení každý v jiné dece,v obrovském medvědím obětí,jak usínají vždycky,když se někomu stalo něco ošklivého,nebo když si odpouští.A sourozenci si mají vždycky odpouštět.Bratrské pouto,které mezi nimi vzniklo,bylo najednou silné tak,že by každý hlupák poznal,že ty dva nikdo nikdy nerozdělí-že to nedokáže.Osud s sebou však často přináší náhody a jak je známo,náhoda je blbec.Ty nejošklivější náhody se ale objevují jen ve třech případech,jimiž jsou láska,nenávist a zrada.Život si smí vybrat,kdy člověku udělí ty největší rány a tihle dva,co spolu teď usínají a cítí,že jsou pravými sourozenci a že se navzájem milují,netuší,že by je mohlo brzy potkat něco nepříjemného.Nepříjemná budoucnost,která půjde vůči nim a nedá se jí zabránit.


Konec 1.pětidílné sady...(Pokračování příště...)












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 18. ledna 2010 v 20:46 | Reagovat

OMG :-D No gut, no :-D Ale radši nechci myslet, na co jsi při... ehem... oné scéně myslela :-D Samota leze na mozek, což? Ale neboj, zejtra půjdu a někoho nakopnu tak, že ho ani Google nenajde :-D A u senseie se vymluvim na trénink maigeri :-D

2 Miharu Miharu | 19. ledna 2010 v 10:30 | Reagovat

No,to mi uděláš oborvskou radost:-D.Na co sem asi tak mohla myslet.Zkus o tom chvilku přemejšlet:-D.A že samota leze na mozek?To si piš.A hodně:-D.

3 Mizaki Mizaki | 21. ledna 2010 v 10:51 | Reagovat

Tak to si mě dostala s tím sachiem :-D... Víš jak dlouho sem vybírala jméno který bych mohla použít??? A ty mi ho nemilosrdně zveřejníš ve svým vlastním příběhu :-p....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama