*Samurai*-3.část

8. ledna 2010 v 22:14 | Miharu |  Příběhy
Tak tu pro vás mám třetí část...Hezky se bavte




Druhý den časně ráno pootevřela Hotaru oči a polekaně sebou trhla,když zjistila,že je sevřená v mohutném medvědím obětí.Oddychla si,protože si uvědomila,že je to jenom Isamu.Opatrně,aby bratra nevzbudila,se vyprostila ze spárů jeho rukou a bosými chodidly se postavila na podlahu.Pootevřela dveře vedoucí do kuchyně,vrhla pohled na spící Aimi,ušklíbla se a vzala z police cosi,co vypadalo jako bílé plátno.Poté si oblékla kabát,tiše se vyplížila z domku a zamířila do lesa.Zastavila se až u křišťálově čistého pramene,kde ze sebe svlékla bílou noční košili,rozpustila si dlouhé zacuchané vlasy,postavila se pod pramen a nechala se omývat horoucí vodou.
Když vylezla zpod horkého pramene,natáhla na sebe co nejrychleji bílé bavlněné kimono a přehodila přes sebe kabát,ve kterém přišla,aby nezmrzla.Už už se chystala k odchodu,když vtom se za ní ozval chlapecký hlas.
"Už je ti dobře?"
Hotaru se prudce otočí a spatří Isamu,který se opírá o strom a culí se na všechny strany.
"Eh!Co?Ty?Isamu!Jak dlouho tu jsi?!" Hotaru zmateně zablábolí a přitiskne si složenou noční košili na hruď,jako by jí chtěl někdo ukrást.Isamu se jen zasměje.
"Skoro stejně dlouho jako ty."Hotaru zčervená a chystá se na bratra vykřiknout.Ten však zvedne prst na znamení,aby byla zticha a sám zašeptá.
"Neboj se Hotaru.Jsem jen tvůj bratr."
"Záleží na tom?Stejně mě bereš jako kluka."Špitne Hotaru a Isamu mávne rukou.
"Už to nebude jako dřív,slibuji.Krom toho...Ani Aimi nemůže zůstat dívkou,jestli chce žít mezi námi."
Hotaru zůstane na Isamu vyjeveně zírat."Ty chceš i z Aimi udělat chlapce?"
"To záleží jen na ní."Isamu pokrčí rameny a svlékne si horní část oblečení.Hotaru polkne a rychle odvrátí hlavu.Isamu si všimne její nejistoty a usměje se,ale neřekne nic.Teprve když se Hotaru otočí a udělá několik kroků,Isamu na ni křikne.
"Hej!Počkej na mě!"
Hotaru se tedy opře o jeden kmen,podívá se na nebe a na chvíli zavře oči a zasní se.Z rozjímání jí probere až studená nakládčka sněhovou koulí.Hotaru na chvíli polekaně otevře oči a rozhlíží se kolem sebe.Isamu,který má nyní na sobě podobný oblek jako ona a v podpaží své původní oblečení,se na ni šibalsky usměje.Hotaru mu tentokrát úsměv oplatí a společně se vydají na cestu zpět.
"Watanabe-sama tě včera pěkně zpražil co?"Nadhodí Isamu po chvilce.
"Hmmm...Nemám ho ráda...starouše!"
"Neboj se,zvládneme to.Vyrazíme do vesnice klanu Joben spolu.Najdeme ty svitky a šéf bude mít klid."
"Isamu,na co vlastně potřebujeme ty svitky"
Isamu se uchichtne. "Proč se ptáš,když to víš?"
"Proč bych se neptala,když mi to není jasné?"Zaprotestuje Hotaru.
"Šéf chce ty svitky,aby věděl kolik členů má klan a Joben,jak jsou silní,rozumíš?"
Hotaru přikývne."Ano,ale jen kvůli tomu nás vystavuje takovému nebezpečí?"
"Jak vidíš,tak ano."
Hotaru se zhluboka nadechne a dál cesta pokračuje bez jakéhokoliv slova.Až když vyjdou z lesa,tak se Hotaru podívá na Isamu.
"Proč jsi pomohl Aimi,když jsi věděl,že z toho můžeme mít problémy?"Isamu si sestru udiveně prohlédne."A proč ne?Ty bys to neudělala?"
Hotaru zavrtí hlavou a Isamu vzdychne.
"Nemá rodinu,neměla by kde zůstat." Když Isamu dořekne větu,Hotaru zrudne.Isamu se pobaveně rozesměje. "Ó né,sestřičko,ty žárlíš?"
Hotaru nehodlá skrývat to,co cítí. "Jo,žárlím a co má být?Celý život jsem tě měla jenom pro sebe.Bral jsi mě ne jako svou mladší sestru,ale jako svého mladšího bratra.A-a najednou...Se z čistajasna objeví nádherná dívka!"
Isamu vyprskne smíchy."Snad si nemyslíš,že by zrovna Aimi měla náš vztah nějak ovlivnit?"
V tu chvíli,kdy Isamu dořekne větu,se zastaví před domkem a Hotaru vrhne na bratra poslední vyčítavý pohled. "Jak myslíš...Hlavně se do ní nezamiluj!"
Isamu se uchichtne,ale to už se za Hotaru zabouchnou dveře a Isamu zůstane civět do prázdna.
Hotaru se rozhlédne po světnici a odloží si na poličku věci,které drží v ruce.Saburo a Aimi už sedí u stolu a snídají.Saburo si ji tázavě přeměří.
"Kde je Isamu?Byli jste spolu?"
Hotaru přikývne,usadí se ke stolu a popadne jeden rýžový koláček,do kterého se s chutí zakousne.Po chvilce mlčení vstoupí do dveří i Isamu a také se posadí ke stolu.Panuje ještě chvilka mlčení,ale po krátké době jí Isamu prolomí.Je to ale jen tichá poznámka,kterou si zamumlá spíše pro sebe.
"Hmmm,to je zvláštní,že si Watanabe-sama nechal uniknout svou poslední šanci.Znovu..."
"Mlč!"Hotaru se postaví tak prudce,že málem převrhne stůl,ale hned si odkašle a zase si sedne,aby mohl Isamu pokračovat.Ten však už nemá v úmyslu dokončit větu.Všichni dále mlčky popíjejí čaj a Isamu rozmluví až Aimi,která se ho odváží zeptat.
"Ehm...Jakou šanci?"
"Víš,Aimi,pravda je,že kromě těch v nevěstinci do této vesnice nesmí žádné ženy a dívky.Jediná žena,kterou kdy dokázal milovat,zemřela na tuberkulózu.Její nemoc měla ošklivý postup.Od té doby se hodně změnil.Staral se o ni a když zemřela,stal se z něj mrzutý muž,který touží jen po jediné věci-znovu se zamilovat.To se mu ale nedaří."
Když Isamu dovypráví,Aimi si povzdechne.
"To je smutné.Proto jsem byla jeho poslední šance?A-ale...Proč zrovna já?"
Isamu pokrčí rameny.
"Che!Jak se chce znovu zamilovat,když do této vesnice nepouští ženy a trestá je smrtí?"
Utrousí otráveně Hotaru a pokračuje.
"Stejně je to už starouš!"
To si Isamu líbit nenechá a začne Kamiho bránit.
"Hotaru...Je mu pět a třicet let.Není tak starý,aby si zasloužil takové trápení."
Hotaru se ušklíbne."Jasně nii-san!Vždyť ty všechno víš!Promiň...Zapomněla jsem..."
Tentokrát se však zamračí Isamu,zbledne a zasyčí. "To nemůžeš pochopit!"
Hotaru odsune talířek s koláčkem a odejde do svého a Isamova pokoje.Isamu neváhá a jde za ní.Po chvilce zůstane v místnosti opět jen Aimi a Saburo.
"Řekla...jsem snad něco...špatného???"Špitne Aimi,ale Saburo jenom zavrtí hlavou.
"Ne,to je v pořádku.U nich je to normální.Děje se to každý den,každou hodinu-prostě sourozenci.

Isamu vezme Hotaru za rameno a zatřese s ní.
"Už bude všemu konec,sestřičko."
Hotaru kývne."Ano,ale Aimi nemůže zůstat dívkou!"
Isamu pokrčí rameny a zadívá se do prázdna."Kdybych věděl,že to šéfovi pomůže,nechal bych jí,aby si žila jako dívka,ale...kdyby se to Kamimu nelíbilo,zemřeme všichni čtyři.Proto musíme udělat jednu věc.Hotaru se uculí a přikývne na souhlas.

Saburo zamyšleně sedí a Aimi sklízí nádobí ze stolu.Saburo každou chvíli vzdychne a po několika minutách vzdychání si zapálí doutník.Najednou se ve dveřích objeví Hotaru a naznačí Aimi,aby šla k ní.Aimi položí talíř,který právě drží v ruce a vstoupí do pokoje,kde je Isamu i Hotaru.Hotaru za ní zabouchne dveře a Isamu jí posadí na židli.
"Aimi,chceš žít opravdu mezi námi?"
Aimi kývne hlavou."Nemám kam jít!"
"A...poneseš veškeré následky,i kdyby ti to mělo zkazit tvůj život?"Zeptá se tentokrát Hotaru.
Aimi na chvíli zaváhá a pak utrousí."Co jiného mi zbývá..."
Hotaru si promne ruce."Výborně."
Isamu zaváže Aimi oči šátkem a podá Hotaru malou dýku."Na Hotaru,to je na tobě."
Hotaru se usměje a chopí se práce.Okamžitě začne prostříhávat krásné havraní vlasy,jejichž dlouhé prameny dopadají jedny po druhém na zem a po několika úpravách má Aimi vlasy jako kluk.Krátký tmavý sestřih.Poté vezme Hotaru hadřík a otře Aimi všechna líčidla včetně barvy na pusu.Pak chytne Isamu,který celou proměnu napjatě pozoruje,kolem pasu a otočí ho zády k nim.Jedním tahem dýkou rozsekne Aimino překrásné hedvábné kimono a zvláštním stahovacím šátkem,který jí ováže kolem prsou,jí stáhne tak,že skoro nemůže dýchat.Aimi zalape po dechu,ale Hotaru se s ní nehodlá mazlit.Oblékne jí do chlapeckého kimona a za opasek jí vrazí katanu.Při oblékání jí unikne,že Isamu nenápadně nakukuje přes rameno.
Když Hotaru s Aimi skončí,pobídne Isamu,aby se otočil a postaví Aimi před zrcadlo.Aimi na sebe chvíli zírá a pak se rozklepe a po tvářích jí začnou stékat slzy.
"T-t-to né!!!"
"Říkala jsi,že poneseš následky."Odsekne Hotaru.
"Časem si zvykneš.Teď budu na řadě já.Nedaleko odtud je Manabu dojo.Dojo,které patří našemu klanu.Tam tě vytrénujeme...Aimi,odteď...už nejsi gejša.Odteď jsi samuraj!"




(Pokračování příště...)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lobelie Lobelie | Web | 10. ledna 2010 v 0:02 | Reagovat

Pěkné :-) Zajímalo by mě, jak se to vyvine :-) Co já vim, co se totiž zrodilo v tvé střelené kebuli :-D

2 Kajulik Kajulik | 10. ledna 2010 v 17:58 | Reagovat

Je to úplně boží mocinky se těšim na další část a doufám že bude co nejdřív

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama